Aktualisováno:   15.05.2017 18:19

Naše původní kronika, založená roku 1920, se bohužel nezachovala. Pro tuto její následnou rekonstrukci byly použity archivní materiály Státního strakonického archivu, farní zápisy, zápisy pamětníků, kronika hasičského sboru Krty-Hradec a kronika sousední obce Mnichov, dříve Míchov. První část, která popisuje události do roku 1938, byla později doplněna údaji pana Františka Jánského (Krty č.p. 1), který začal od roku 1991 (zpětně) zapisovat do nové obecní kroniky.
Páteří pozdějších kapitol bude právě tato jeho kronika, doplněná o vzpomínky pamětníků.
Od roku 2015 vede kroniku rodina Melicharova z Hradce.



O nejstarších obyvatelích místa, kde se nalézá naše obec, toho mnoho nevíme. Archeolog Bedřich Dubský, nalezl ve dvacátých letech 20. století několik úlomků keramiky na návrší Hradce, pocházející ze střední doby hradištní (800-950). Hradec měl být podle něho předsunutým bodem, jehož úkolem bylo chránit hradiště na Kněží hoře. V té době bylo již naše území osídleno Slovany, kteří ovšem nebyli jeho prapůvodními obyvateli.
Ať však bylo původní obyvatelstvo našeho území jakékoliv, o vzniku civilizace na našem území můžeme hovořit až v souvislosti s příchodem Keltů.
V době Laténské, to jest asi 400 let před Kristem, osídluje naše území keltský kmen Bójů. Ti se také usazují i v okolí naší obce, zakládají osady a kněžiště a lze předpokládat, že založili také hradiště na blízké Kněží hoře. V řece Otavě, kterou pojmenovali Atava, to jest bohatá voda či řeka, rýžují zlato. Z říčních perlorodek získávají perly a v Kněží hoře těží grafit. V přímém okolí naší obce nalezl Bedřich Dubský 9 mohyl. Bójové dosahují na svou dobu i na místo svého působení poměrně vysokou civilizační úroveň.
Když asi o pět století později přicházejí na naše území polodivoké germánské kmeny Markomanů a Kvádů, kupodivu nevyhubí původní keltské obyvatelstvo, ale relativně pokojně se s ním smísí. Jejich vůdce Marobud, kterému se dostalo vychování v Římě, si byl vědom civilizační převahy Bojů a chtěl, aby jeho lid na ní participoval. Dokladem o tom sloučení dvou národů je skutečnost, že se dodnes zachovala mnohá keltská místní jména, i jména hor a řek. Ale i přes toto mírumilovné sloučení, bylo celé území kulturně vrženo o několik století zpět a mnohá řemeslnická dovednost upadla v zapomenutí.
V šestém století po Kristu přichází do jižních Čech slovanský kmen Doudlebů. Část dosavadního obyvatelstva je postupně vytlačována na území dnešního Bavorska, ale nemalý zbytek se s novými příchozími opět slučuje, ne snad ihned, je možné, že všechna tři etnika žila dlouho vedle sebe. Svědčí o tom opětovné zachování původních keltských, nebo keltsko-germánských místních názvů, i když mnohdy v poslovanštělé podobě. Nikdo by kupříkladu v názvu obce Nemětice na Volyňce nehledal keltský Nemeton- božiště, svatyně, posvátný háj. V těsném sousedství obce se totiž nacházejí hned dvě keltská hradiště.
Ale i jména mnohých okolních kopců (Ostrý, Vostrý, Kůstrý). jsou keltského původu. Vzhledem ke svému geologickému složení hrály v magických praktikách keltské kněžské kasty Druidů významnou roli.
Řeka Lužnice je pojmenovaná po bohu Lugovi. Ten, kdo by soudil, že své jméno nese po luzích, kterými se vine, nemýlil by se. Ty luhy totiž také nesou Lugovo jméno. Řeka Vltava zněla keltsky snad Fuldaha a Markomany byla později překřtěná na Wilth Ahwa (Wild Aqua- Divoká voda). Otava nese své jméno po Atawě, vodě nesoucí zlato. Řeka Jizera (keltsky Ys Ura- rychlá řeka) má v Evropě své sestřičky- v Bavorsku řeku Isar a v jižní Francii řeku Isére.
A tak je tomu i s mnohými jmény místními, nad jejichž původem, si dnes badatelé lidové slovesnosti, někdy marně lámou hlavu. Ale dodnes nalézáme v našem okolí viditelné stopy po pradávných obyvatelích.

V devadesátých letech 20. století bylo u Netolic na Prachaticku objeveno středověké hradiště s rozsáhlým pohřebištěm. Pohřebiště bylo mnohem starší, než hradiště samo, protože byly nalezeny nejen ostatky středověkých obyvatel, ale také lidí, kteří na toto území přišli před 12 tisíci lety, po skončení doby ledové. Archeologa Prachatického musea Jaromíra Beneše napadlo, porovnat genetický materiál (DNA) současných obyvatel Netolicka s materiálem lidí středověkých a také prvních obyvatel, kteří přišli na naše území po ústupu ledu.
Ve spolupráci se studenty Filosofické a přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity Beneš dokazuje, že osmdesát procent obyvatel Netolicka, jsou potomci těch, kteří přišli po skončení doby ledové. Pozdější kolonizace Keltů, Germánů a Slovanů jim pouze sebrala (nebo darovala, jak se to vezme) jazyk a kulturu. Beneš se domnívá, že dosavadní výsledky výzkumu se nechají vztáhnout na celé jižní a jihozápadní Čechy.


První písemné zmínky.

Kmen Doudlebů, jako jediný slovanský kmen, nepřišel na území Čech Moravskou branou, nýbrž osídlil své území od Dunaje. Tento lid má nejasné kořeny i nejasné jméno. Někdy v pátém až šestém století byla Avary vytlačena velká část kmene ze svého původního území na ruských řekách Styru a Bugu. Jedna jeho část se usadila na řece Mur (Muře) v dnešním Slovinsku a druhá část založila ozbrojené hradiště na ostrohu řeky Malše. Kmen Doudlebů zmínil písemně poprvé arabský cestovatel Abu al- Mas´udi, který zemřel roku 957.
V Čechách Markomané a na Moravě Kvádové, potažmo jejich zbytky, se v nově příchozím slovanském obyvatelstvu patrně ne zcela rozpouštějí, neboť (podle kronikáře Kosmy) vydal prý kolem roku 1055 kníže Spytihněv nařízení,
aby všichni Němci, bohatí i chudí, usedlí i příchozí, byli do tří dnů země prosti.


Později, v důsledku hromadné německé kolonizace východních území od konce 12. století (ruské Pobaltí, Lužice, východní Polsko, Sedmihradsko, Bosna), byly osídleny také naše příhraniční hory německými kolonisty, k čemuž se jim dostalo požehnání od českých knížat, především Soběslava a obou Otakarů. Rovněž ve městech, které v příhraničí Němci sami zakládali, se jim dostalo od českých panovníků zvláštních privilegií.

Existenci tří našich sousedních vesnic klade kronikář Václav Hájek z Libočan již do let 760 a 816 a dokládá ji pikantními historkami. Jelikož však jeho vynalézavost v takových zvěstech je proslulá, pomlčíme o nich. Hájkovi je totiž vyčítána nepřesnost, které se údajně dopouštěl na úkor čtivosti. Je ovšem nutno přihlédnout ke skutečnosti, že Hájek čerpal své údaje z tehdejšího zemského archivu pamětních zápisů, aktů a především Desek zemských, ke kterému měl exkluzivní přístup. A protože tento archiv krátce po dokončení jeho díla lehl popelem (při požáru pražského hradu v roce 1541), je dokazování nepřesností, či údajného bájení v Hájkově kronice rovněž problematické. Je tedy docela možné, že mnohé zajímavé historky, kterými Hájek "vyšperkoval" svou kroniku, nejsou pouhou fabulací, nýbrž mají reálný základ.
Jisté je, že za vlády Boleslava I (929-967) byli do našeho kraje vysíláni rýžovníci zlata, kteří zde zakládali osady. Nepřehlédnutelné stopy jejich činnosti lze dodnes najít v lesích mezi Bažantnicí, Pracejovicemi a Drachkovem. (Drachkov = drahý kov.)

Za vlády prvních českých knížat byla celá země rozdělena do sedmi krajů, které se opět dělily na župy. Naše okolí patřilo do župy prácheňské, spolu s hlavní částí Strakonicka. Župa byla pojmenována po hradu Prácheň u Horažďovic, který byl postaven ve 12. století. Nejstarší zmínka o županu prácheňském, Vítkovi z Prčic, předku Rožmberků, obývajícím se svými úředníky župní hrad, je z roku 1184. Nejstarší písemné zápisy, dosvědčující existenci nejbližších okolních obcí, pocházejí z roku 1045, kdy byly tyto obce věnovány Břetislavem I. klášteru břevnovskému, snad ku uctění památky šumavského mnicha a tajného diplomata Vintíře (německy sv. Güntera), jehož ostatky byly právě v tom čase v klášteře břevnovském pohřbeny.

František Jánský zmiňuje, že farář Jaroslav Holeš, který působil v Katovicích v letech 1912 až 1924 připomenul zjištění, že první křest v naší obci se konal již roku 1150.


První písemný zápis o existenci obce Krty se objevuje v Deskách zemských roku 1243, kdy Bavor ze Strakonic věnuje ves řádu svatého Jana Jeruzalémského, jinak též Maltézským rytířům, lidově řečeno Maltézanům. Tento zápis stvrzuje roku 1251 Přemysl Otakar II, tehdy markrabě moravský a vévoda rakouský. Vilém ze Strakonic, dědic a bratr Bavorův znovu v roce 1318 potvrdil tuto ves konventu strakonickému. V roce 1569 jsou Krty zase uváděny k rychtářství mnichovskému, ale v roce 1840 patřily opět k panství strakonickému. Jméno obce se v průběhu staletí několikrát změnilo- od Kirty z roku 1243 přes Chirty, Kert, Krt, Kyrth až k dnešnímu názvu. Původ jména je nejasný, nejprostší vysvětlení je, že ves patřila kdysi nějakému rodu Krtů, ale nemusí tomu tak být, známe přece to Werichovo "všechno je jinak...".
O Hradci nalezneme první písemnou zmínku až roku 1569 v urbáři strakonického panství, kde se hovoří o místě "na hradcy", v pozdějších dokumentech "na Hradczy". Jakkoliv je název místa srozumitelný, nikdy se zde nenašly zbytky nějakého opevnění. Bohužel. Nás by to moc potěšilo.

Řádu Johanitů patřilo v našem kraji mnoho pozemků, vsí, kostelů a tvrzí. Například strakonický hrad jim patřil až do roku 1924. Do tohoto řádu se v Čechách vlil po roce 1313 bohatý a tajemný řád Templářů poté, co byl brutálně rozmetán francouzským králem Filipem Sličným a následně zrušen papežem Klementem V.
Vlivem Johanitů zůstaly Strakonice katolické i přesto, že se naším krajem v patnáctém století mnohokrát prohnala husitská revoluce se všemi svými následky.

Zajímavou zmínku o naší obci najdeme v díle jezuity, historika a českého vlastence Bohuslava Balbína (1621-1688) "Rozmanitosti z historie Království českého", které vzniklo v blízkých Klatovech. Balbín popisuje
"léčivý pramen, který byl vykopán pod vedením a na příkaz anděla na strakonickém panství rytířů Maltézanů u vsi Krtů. Zázraky tohoto pramene prý dosvědčuje mnoho svědků".

Ta studánka se jmenuje Bělička a leží na severním okraji naší obce. O vzniku té studánky nalezl spisovatel a badatel Ondřej Fibich v archivu strakonického hradu dosud málo známá fakta, poslyšte:
Ve třináctém století byl již znám zdejší krystalický vápenec, který sloužil k výstavbě středověkých a později i novověkých panských staveb. Do místa těžby zamířil i slavný renesanční stavitel a strakonický občan Tomasso Rossi alias Tomáš Červený, aby zde lámal kámen a pálil vápno pro stavbu rožmberské Kratochvíle. Při těžení se však porušily geologické poměry v podloží a tak tu někdy kolem roku 1589 vytryskl pramen. Tomáš u něj vztyčil sloup s plastikou anděla. Plastiky byly ostatně jednou z jeho specialit. Opatřil jimi, kromě jiných, také věž katovického kostela.
Studánka nebyla nikdy zasvěcena nějakému patronovi a tak jej místní nazvali po prostu Bělička. Mnozí hledali původ tohoto jména, až jej Ondřej Fibich, jako spisovatel pracující s jazykem, našel ve staré češtině. Slovo "zbel" znamená studánku zpevněnou dřevem, případně vytvořenou vsazením dutého pařezu. No a zdrobnělina zní Zbelička, která k nám prý doputovala skrze staletí ve tvaru Bělička.

Život v obci do konce roboty.

Prostý lid měl sice odjakživa nějaké povinnosti vůči své vrchnosti, ale i ve svém vlastním zájmu pomáhal dobrovolně svému panovníku zdít hradby, které opět bránily jeho, protože v těch časech nebylo peněz ani daní, a tak museli všichni přiložit ruku. Ale sedlák v té době byl, mnohdy po staletí, svobodným a hrdým majitelem svého gruntu.
Až roku 1487 byl v Praze na zemském sněmu odhlasován zákon o robotě lidu poddaného, který byl podepsán Boleslavem II Jagellonským, slabochem podléhajícím vlivu svého okolí.
Robota byla služba sedláků či rolníků pro majitele panství. Zpočátku spočívala v práci pouze několik dní v roce ale pobělohorské období přineslo obrovské zvýšení robotních prací a tím i veliký odpor sedláků. Obsah prací byl byl pro každého jednotlivého nevolníka přesně dán, podle velikosti pozemku, který obhospodařoval. Ruční robota spočívala v manuální práci, například vytrhávání plevele a byla vyhrazena těm, kteří neměli koně, který by vykonával práci s potahem. V době setí a žní to pro rolníky představovalo velký problém. Objem prací stále narůstal, zvláště po třicetileté válce, kdy vymřela nejméně třetina obyvatelstva. Tím se paradoxně stával robotní systém stále méně účinný. Proto vydal roku 1680 císař Leopold I. patent, že robota nesmí být vykonávána v neděli a ve svátek, ale ta byla teprve až po zrušení nevolnictví v roce 1848 velmi pomalu odstraněna.


Z kroniky:

1646-47
V naší obci bylo pokřtěno 9 dětí.

1680
vypukla velká morová epidemie, která zasáhla i Prácheňsko. V Čechách padlo za oběť moru kolem 100 000 lidí.

V té době žilo v naší obci 82 domácích lidí, 48 služebných, celkem 130. V Míchově žilo 164 domácích a 43 služebných- celkem 207. V Dražejově žilo 116 domácích, 36 služebných- celkem 152.

V Krtech žili:
Matěj Kornušek s manželkou Barborou, syn Řehoř,
dcery Kateřina a Alžběta a služebný Mikuláš s nevěstou.

Petr Švec s manželkou Dorotou, synové Matěj, Matouš,
Martin, dcery Rosina a Kateřina.

Mikuláš Domorázek, šenkýř, manželka Marianna, pět synů,
bratr Martin s manželkou Dorotou.

Vojtěch Kohout s manželkou Voršilou, dcera Dorota,
pacholek a služebná.

Anna Náhlíková a syn Jakub, sestra Markýta a tři služebné.

Vachovic chalupa a v ní podruzi Kateřina a Pavel.

Chalupa Náhlíkovic a v ní Matěj Votava s manželkou
Alžbětou, matkou a dcerou Markytou

Řehoř Sokol s manželkou Mariannou, bratr Petr
s manželkou Dorotou, sestra Alžběta, tři synové
a dcera Alžběta.

Pavel Samec s manželkou Dorotou, Vít Samec s manželkou
Annou, tři děti a služebná.

Petr Dolejší s manželkou Kateřinou, dvě děti
a podruhyně Lída.

Dorota Míková, dcera Kateřina a zeť Jakub,
další tři děti a služebný.

Žofie Bláhová, Jiřík, zvaný Potříslo, dcera Ludmila
a služebná.

Mlýn: Jan Fialka s manželkou Dorotou, služebná.

Panský dvůr: šafář Štěpán s manželkou, pasák Martin,
tři děvečky a Jiřík, pacholek.

Ovčín: polní mistr Matouš, manželka Alžběta,
čtyři pacholci a služebná.

Pastuška: Pavel, slouha s manželkou Žofií,
čtyři děti, děvečka Anna s otcem Havlem.
Na Hradci žili:
Šimon Kondrhelec s manželkou Annou, syn Jiřík
a dcery Alena, Anežka a Marianna.

Petr Drda s manželkou Markitou, dcera Marianna
a služebný Vavřinec.

Řehoř Tkadlec s manželkou Magdalenou,
syn Bartoloměj.

Bartoloměj Buchtele s manželkou Rosinou,
dcera Dorota a podruhyně Dorota.

Jakub Špatný s manželkou Dorotou, matka Kateřina
a bratři Matěj a Jiřík, podruhyně Ludmila.

Dorota Dusilka, dcera Lída a zeť Štěpán.

Markýta Vachudka, syn Jirka a dcera Lída,
porduhyně.

Jakub Hejda (Hejždě), Manželka Alena, podruhyně Anna.
Naše obce Krty a Hradec, byly po všechna léta podřízeny pod samosprávu obce Míchov. Za dob roboty náležely Krty a Hradec spolu s Míchovem robotou k velkostatku Strakonice, dvoru Krty. Větší sedláci museli jezdit na robotu jedním koněm celý týden, menší 3 až 4 dny, chalupníci museli ručně pracovat na robotě 2 až 4 dny týdně, podle výměry pozemků.

Do roku 1848 vyučoval učitel řidicí v Katovicích, kamž chodila naše dítka do školy. V době, kdy chodilo do školy hodně dětí, měl řidicí při sobě mládence- mladšího učitele, který pomáhal vyučovat. Za vyučování platili občané na zimu snopy obilí, které si řidicí sám, nebo jeho děti po obci podle výměry vybral a pak mu to některý hospodář odvezl do Katovic. Řidicí měl krávu, drůbež i prase.
Po zrušení roboty 1848 už mu občané neplatili snopy, nýbrž penězi, takzvaný sobotáres, který si vybíral ve škole od dítek školou povinných. Do školy ovšem chodila dítka jak chtěla, nebo jak si rodiče přáli. Zameškáno bylo až 90% vyučovacích půldnů, přičemž téměř polovina zůstala neomluvena. Řidicí byl rád, že do školy mnoho dětí nechodí, neboť často byl na vyučování sám, bez mládence.

Do roku 1850 museli naši poplatníci odvádět ku katovické farnosti tak zvané desátky. Na zimu musel každý rolník určenou mu desátkovou dávku ve snopách odvésti na faru v Katovicích. Taktéž dobou tou odevzdávali sedláci a selky před svou smrtí takzvané záduší, pole aneb krávy- obilí určitou řadu let, máslo, vejce, který musel mladý hospodář ku farnosti odváděti podle toho, jak jeho předchůdce ve své závěti odevzdal. Každý rok byli dvakráte cvičeni a to v postě a v advent a museli se každý zúčastniti, neb to bylo velice přísné a povinné.


Život v obci po zrušení roboty.

Po zrušení roboty roku 1849 byla provedena poprvé volba představeného obce Míchov a Krty-Hradec. Zvolen byl Tomáš Pavlovič, Míchov číslo 60. Dosud byl představený vždy jmenován vrchností a posledním byl Valkoun z Míchova č. 32.
V roce 1851 se Tomáš Pavlovič podřezal břitvou a za představeného nastoupil první radní Varous z Míchova č. 14, který však za několik měsíců zemřel. Za představeného nastoupil druhý radní Václav Švec z Míchova č. 16. Když tento za rok také zemřel, byl zvolen Tomáš Polánka z Krt č. 1, který úřadoval v Krtech. Aby mohla být obec Míchov někým v obci spravována, byl zvolen náhradním radním Jan Opava, rolník z Míchova č. 27, který v Míchově úřadoval do roku 1864.
Roku 1850 přišla do Krt-Hradce a Míchova číslovací komise. Až dosud naše obce čísla popisná neměla.


První číslování prováděla od podzimu 1770 do konce roku 1771 armáda, která začala se sčítáním domů u nejdůležitějšího objektu v místě, což mohlo být třeba zemanské sídlo. V případě obou našich obcí byla takovým nejdůležitějším objektem hospoda, kde sčítači patrně zaujali pozici. Potom se postupovalo po směru ulice a pokud ulice neexistovala, tak po směru hodinových ručiček, nebo po staveních podle jejich důležitosti.
To vysvětluje, proč jsou čísla domů tak roztroušena. Čísla domů byla na jejich stěny přímo natírána černou, nebo červenou barvou. Odtud pochází ten zvláštní název, který se dodnes zachoval - číslo popisné. V devatenáctém století bylo ku snadnější orientaci zavedeno ještě jiné číslo, sloužící k lokalizaci domu v té které ulici- číslo orientační. V obci, kde ulice jména nemají, splývají pochopitelně obě čísla v jedno.


Z Kroniky:


1706
Nastalo zatmění slunce, do té doby nevídané. Příští rok byla veliká neúroda.

1736
V Radomyšli byl postaven kostel sv. Jana Křtitele.

1742
Za vlády Marie Terezie táhla francouzská vojska od Prahy směrem na Písek, na Strakonice a odtud až na jih k hranicím. Trpěli hladem a nemocemi, zejména úplavicí. Jeden vojenský sbor táhl ke Krtům, kde pod klenbou staré kapličky vytékal mocný pramen čisté vody. Francouzi zde odpočívali, pili ledovou vodu, namáčeli do ní obvazy a přikládali je ne rány. Voda měla zázračné účinky a vojáci při delším odpočinku, zbaveni břišních potíží, žehnali divotvornému prameni v kapličce Bělička.

1770
V neděli spadla ohnivá koule a osvítila celou oblohu. Ta přinesla v tomto roce veliký hlad.

1771-1772
Řádil hladomor, mnoho lidí zemřelo.
Vyhořely domy: Krty č. 1, 2(obecní dům), 22

1775
13/VIII 1775 nový robotní patent, který byl velikým pokrokem proti patentu dřívějšímu. Ovšem ani tento patent nedával nejmenší naději na brzké zrušení roboty.

1781
1/XI bylo zrušeno nevolnictví.
Dochází k raabizaci (parcelaci) velkostatků.

Šlo o souběžnou poddanskou a pozemkovou reformu navrženou dvorním radou F. A. Raabem (v době panování Marie Terezie), jejímž cílem bylo zefektivnit zemědělskou výrobu a zvýšit porodnost v situaci, kdy poddaní byli v důsledku třicetileté války a války o dědictví rakouské zatížení rozsáhlou robotou a stále častěji se bouřili. Ideou bylo rozdělit vrchnostenské statky na raabizovaném panství mezi sedláky, kteří by byli na pozemku v dědičném nájmu.
Velkostatky by tak nahradilo mnoho malých statků, jejichž velikost by odpovídala zhruba potřebám jedné rodiny.
V Čechách byl nesporně výrazně zvýšen počet selských usedlostí, došlo k zvýšení zemědělské výroby i růstu porodnosti. Celkem vzniklo v rámci raabizace v Čechách 128 nových vesnic a na Moravě 117.
Zdroj:Wikipedia


1796
Nákladem 560 zl. byl v kostele v Katovicích postaven nový barokní oltář.

1835
Ferdinand V.- Dobrotivý se stává císařem, o rok později je korunován českým králem.

1841
V Katovicích je zrušen starý hřbitov u kostela a zřízen nový u mnichovské silnice.

1843
Zbourána stará škola v Katovicích. Nová byla dostavěna v r. 1845.

1847
Přístavba nové věž katovického kostela. (Stará postavena r. 1580.) Nový zvon byl zavěšen v roce 1848.

1848
7/IX přinesl dekret císaře Ferdinanda osvobození z poddanských pout. Vrchnostenské soudy byly zrušeny a nahrazeny okresními soudy, které se staly základem nové organizované státní správy.
František Josef I se stává císařem.
Revoluční rok 1848 byl velkým mezníkem v dějinách našeho lidu. Po zrušení poddanství a roboty následovalo také zrušení církevních desátků. V Katovicích odváděli sedláci obilí, vejce a peníze. Podle výše těchto desátků byly stanoveny jednorázové poplatky, které činily v Krtech 100 zl. 45 kr. a na Hradci 6 zl. 15 kr.
Mezi významné osobnosti roku patřili: Josef Dobrovský, Pavel Josef Šafařík, Josef Jungmann, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová.

1849
5/VI Okresní hejtmanství ve Strakonicích spojilo soudní okresy Strakonice a Horažďovice. Soudní okres Volyně k nim byl připojen v roce 1868.

1867
Po prohrané válce s Pruskem byla rozdělena monarchie na dvě rovnoprávné části Rakousko a Uhersko, které se staly doménou Němců a Maďarů. V Čechách začaly boje o jazyková práva a rovnoprávné postavení s Němci. Vyvrcholením velkého vlasteneckého nadšení bylo slavnostní položení základního kamene k Národnímu divadlu v roce 1867.

1885
Vyhořely domy: Hradec č. 15, 16, 17, 18, 21, 25

1883
1. ledna byla v Míchově otevřena jednotřídní škola.

1889
Vyhořely domy: Hradec č. 11, 12, 14

1895
Vyhořel dům Krty č. 22

1898
Padající kroupy nadělaly mnoho škody.

1895
Vyhořel dům Krty č. 22

1900
V květnu byla povodeň následkem průtrže mračen. Voda šla přes hráz krtského rybníka.

1902
Proběhlo sčítání rolnických usedlostí. V Krtech bylo sečteno celkem 26 hospodářství, na Hradci 37.

1903
V Katovicích byl postaven nový železobetonový most namísto starého, dřevěného.
19. července v 19 hodin přišla hrozná bouře s velmi silným krupobití, jaká neměla pamětníka. Zničilo veškerou polní úrodu, zničila všechna okna a střechy od západní strany, zranila mnoho lidí a dobytka. Zasáhla 43 okresů v Čechách.

1905
Vyhořely domy: Hradec č. 3, 4, 5, 19, 20, 22

1910
Dne 31.12 bylo provedeno sčítání lidu.
Vyhořel dům Hradec č. 1

1911
13. června byla provedena volba do říšské rady. Za zemědělce byl zvolen Josef Bukvaj, c.k. okresní tajemník ve Strakonicích.
Celý rok byl příliš suchý a v létě skoro nepršelo. Obilí předčasně dozrálo a ovoce bylo málo.

1912
Polní úroda velmi pěkná. Sotva hospodáři sklidili obilí, přišlo počasí deštivé a chladné. Mnoho otav se nesklidilo.

1913
Rok byl velmi deštivý.

1914
28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník rakouského trůnu František Ferdinand a jeho choť Sofie.
26. července nastává válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem. Vláda nařizuje částečnou mobilizaci 1. a 9. armádního sboru. 1. srpna 1914 se mobilizují i ostatní sbory.
3. srpna vypovědělo Německo válku Rusku.
4. srpna vypověděla Anglie válku Německu.

1916
3. ledna v 5:30 hrozná vichřice. Způsobila mnoho škod na střechách.
Jsou zaváděny příděly na kávu a máslo.
21.11. 1916 umírá císař a král František Josef I. Nástupcem se stává arcikancléř Karel 2. (poslední).

1917
Spojené státy americké vstupují do války.
Velké sucho, brambory dorostly malé, hrách uschl, ječmen a oves byl tak malý, že se nemohl sekat- musel být trhán rukou. Jsou zavedeny lístky na petrolej.

1918
V říjnu dozněly poslední výstřely války, ve které padlo 10 milionů vojáků. Mezi nimi bylo i 32 občanů od nás a z Katovic. Jejich jména jsou zanesena na pomníku padlých na náměstí v Katovicích. Od nás to byli: Josef Vejvoda, Ladislav Matašovský a Václav Křivanec.
Skončila 300-letá nenáviděná vláda Habsburgů. 28. října vznikl samostatný československý stát.


1919
V květnu tragicky zahynul generál Štefánik, který se se svým letounem zřítil, když se vracel z Itálie do vlasti. Nedlouho nato vpadli Maďaři na Slovensko, aby je odtrhli od republiky. Proti nespokojeným Maďarům a proti habsburgským rejdům zabezpečil ministr Beneš republiku tím, že sjednal spojeneckou smlouvu s Jugoslávií a Rumunskem. Spolek těchto tří států se jmenuje "Malá dohoda".
Pro vyhladovělé obyvatelstvo bylo přivezeno hodně potravin ze států severoamerické Unie.
Bylo zrušeno šlechtictví, uzákoněna osmihodinová pracovní doba, rovné volební právo mužů a žen, zavedeny nové peníze, proveden soupis majetku a zavedeny dávky z majetku a válečných zisků.
V prosinci požádala naše obec Krty a Hradec, která po všechna léta byla podřízena pod samosprávu obce Míchov, o osamostatnění.

1920
Hovězí dobytek onemocněl slintavkou a kulhavkou.
V Krtech vyhořely panské stodoly plné nevymláceného obilí.
V prosinci došlo k vyřízení žádosti o odloučení a obec Krty a Hradec byla osamostatněna.
Prozatímním zástupcem byl jmenován František Samec, Hradec č.p. 10.
Dne 8. dubna byla zavedena dávka z majetku.
Z nařízení zemské školní rady byl školní rok ukončen 30. června (dříve až 15. července).
Byly zavedeny maximální ceny obilí. Pšenice 140 Kč + 50 Kč jako prémie žita a ječmene, bude-li dodáno do 30.8., pak jenom 40 a 30 Kč. Obilí se dosud semílá na mlecí povolení.
Ceny:
Mléko 1l         1.20-1.60 Kč
Tvaroh 1kg 6-8 Kč
Máslo 50-60 Kč
Telecí 16-20 Kč
Hovězí 16-20 Kč
Vepřové 28-32 Kč
Uzené 32-36 Kč
Salám 30-35 Kč
Boty dětské 200-400 Kč
Boty ženské 250-400 Kč
Boty mužské 250-500 Kč
Šaty dětské 200-300 Kč
Šaty ženské 300-500 Kč
Šaty mužské 500-1000 Kč
1921
U Božích muk v Krtech shořely čtyři panské stohy obilí najednou.
To se stalo za nájemce Josefa Babky.

1922
V prvních obecních volbách, kterou řídil pan Hejtman Vašák, byli zvoleni:
Václav Matašovský    Hradec 2
Josef Vejvoda Krty 21
Josef Opava Krty 13
František Samec Krty 12
Josef Sokol Krty 6
Václav Sokol Krty 6
Stanislav Pšajdl Hradec 1
Josef Samec Hradec 4
Čeněk Měchura Hradec 8
Václav Slavík Hradec 37
Matěj Kozák Hradec 18
1924
V dubnu vyhořel panský ovčín v Krtech.
V srpnu byla provedena parcelace panských pozemků a budov, které byly od r. 1905 pronajímány. Pole byla tak zaplevelena, že nemohla býti oseta dříve, než na jaře roku roku 1925.
Chudým zemědělcům bylo přiděleno celkem 55 hektarů půdy do vlastnictví.
Dle nařízení vlády republiky Československé, se tohoto roku dlouholetý název obce Míchov proměnil v Mnichov.

1925
Byla pěkná úroda obilí i píce.

1926
Dne 13.června se konaly opakované volby do obecního zastupitelstva. (Proti prvním, v témže roce, byly vzneseny námitky.)
Zvoleni byli:
Stanislav Pšajdl                 starosta 
František Poleno č. 3 náměstek
Matěj Kozák, Hradec č.18 starší radní
Václav Matašovský, Hradec č.2 radní
František Jánský, Krty č.1 radní
Josef Bernas, Krty č.7 radní
Josef Samec, Hradec č.4 radní
František Krejčí, Hradec č.3 radní
Karel Chvál, Hradec č.10 radní
Dne 22. června v 6 hodin odpoledne snesla se nad obcí a okolím krutá bouře provázená krupobitím a velkou povodní, která na polní úrodě nadělala velké škody. Rovněž louky byly zaplavené vodou a bahnem. Seno z nich se muselo vyvážet na pole a pastviny- bylo velmi znehodnocené. Polní cesty byly tak rozbahněné, že se po nich místem ani nedalo jezdit.
Žňové práce se konaly za pěkného počasí, jenomže obilí málo sypalo, žitné klasy byly poloprázdné, na 1 hl (asi 70 kg) se vymlátilo až 17 panáků. Pozaseté žito špatně vzešlo, asi jen z 20% - 50%. Pšenice rostly dobře, ale brambory na těžkých polích nebyly. Pole zarostla travou, která se sekala, jako na louce pro dobytek. Následkem neúrody, stál 1q brambor až 80 Kč.

1927
Leden byl bez mrazů ale v únoru přišly tuhé mrazy. Již v březnu se sílo obilí, duben byl deštivý, květen studený.
Dne 1. června vyhořel mlýn Josefa Vejvody v Krtech č. 21. Vyhořela mlýnice a světnice.

1928
Leden byl dosti mírný, únor teplý a suchý, mnozí hospodáři seli již ječmen. Březen byl drsný, špatné počasí stěžovalo polní práce. Duben byl pěkný, květen studený a deštivý, červen zpočátku také. Pak se počasí zlepšilo a sena se sušila dobře. V červenci vůbec nepršelo a přišla veliká vedra. Srpen byl též velmi teplý, bez deště. Byl nedostatek krmení pro dobytek. Obilí bylo málo a otavy na loukách uschly.
V září přišlo přišlo pěkné počasí na setí obilí a jiné polní práce, ale 14-16 října přišly mrazy a brambory na polích pomrzly. Musely se ve sklepech přebírat. V listopadu trochu mrzlo, bez sněhu.
V prosinci napadl sníh a přišly velké mrazy. Byl velký nedostatek vody, která se do Mnichova dovážela až z Bělíčka.

1929
V lednu bylo mnoho sněhu a velké mrazy, až -37° Celsia. Následkem toho většina ovocných stromů uhynula. V Litvínovicích u Č. Budějovic bylo 11. února zaznamenáno 41.6°C. Ještě 6. dubna leželo 50 cm sněhu.
Květen a červen byl příznivý pro úrodu, ale 4. července byla naše obec a okolí postižena větrnou smrští a krupobitím, takže úroda byla částečně a někde úplně zničena. Měsíce srpen a září byly velmi suché, těžká pole byla obtížná zvorati, takže se ozimá setba značně opozdila.
Byly provedeny nové volby do poslanecké sněmovny a ustanovena nová vláda. Ministerským předsedou se stal František Udržal, ministrem zahraničí dr. Eduard Beneš, financí dr. Karel Engliš a zásobování Rudolf Bechyně. Ministrem sociální péče se stal Němec dr. E. Czech.

1930
Zima byla celkem mírná, jaro bylo velmi příznivé, bylo hojně dešťů, takže byla slibná úroda. K dozrávání obilí však přišlo velké sucho. Následkem toho obilí předčasné uzrálo a málo sypalo. Počasí na žně bylo pěkné.
Ceny, za jaké se obilí prodávalo:
1q žita      70-80 Kč
1q pšenice 125-130 Kč
1q ječmene 100-110 Kč
1q ovsa 80-90 Kč
1q bramborů 15-20 Kč
1q zelí 15-25 Kč


V tomto roce těžce dolehla na venkov zemědělská krize, též i národohospodářská, což mělo za následek velkou nezaměstnanost dělníků a počet lidí bez práce denně stoupá. Vzdor tomu průmyslové výrobky zlevnily jen nepatrně, takže ve výrobě zemědělské a průmyslové je velký nepoměr. Stromy, které předržely mrazy v roce 1929. z jara rozkvetly, ale do zimy 1930 též zašly. Takže škody, způsobené mrazy na ovocném stromoví, jsou obrovské.
V Mnichově bylo jednáno s firmou Olga Kraus ze Střelských Hoštic o zavedení elektrizace do obce, ale následkem nezájmu některých občanů k tomu nedošlo.

1931
Zima byla mírná, jaro chladné s pozdním sněhem, čímž byla značně zdržena polní práce. Léto bylo bez dešťů, obilí narostlo krátké, někde ani nevymetalo. Rovněž bylo málo píce pro dobytek. Hospodáři se jej zbavovali, nemajíce čím krmit a to mělo za následek pokles cen všeho dobytka.
Dne 17 listopadu vznikl v kůlně rolníka Josefa Opavy z Krt požár, který se rychle rozšířil i na stodolu. Protože ve vsi nebyl dostatek hasících prostředků, požár nemohl být omezován a tak stodola se všemi zásobami a hospodářskými stroji záhy lehla popelem. Až, když přijel z Katovic dobře organizovaný sbor dobrovolných hasičů s novou motorovou stříkačkou, byl požár rychle lokalizován. K ohni se dostavilo 6. hasičských sborů.
Po tomto neštěstí došli občané k poznání, že holýma rukama proti plamenům bojovati nelze a obecní zastupitelstvo ještě téhož roku schválilo návrh na zakoupení starší ruční stříkačky.

1932
Dne 7. února byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů, do kterého se ještě téhož dne přihlásilo 31 členů. Mezi nimi bylo 10 bratrů členy zakládajícími.
Prvními zakládajícími bratry byli: Vojtěch Jánský, František Poleno, Bohumil Vejvoda, František Samec z Krt a František Kuncl z Hradce. Tentýž den bylo rovněž navrženo místo pro hasičskou zbrojnici, která na tomto místě (po různých peripetiích) stojí dodnes. Kámen na stavbu nalámali bratři vlastnoručně v lomu bratra Františka Slavíka z Hradce.
První požáry v květnu zdolávali bratři hasiči ještě nevyzbrojeni. Konala se však již první pořadová cvičení v sále bratra Stanislava Pšajdla v Hradci a krejčí bratr Rudolf Kuncl z Hradce zhotovil pracovní obleky pro 22 mužů. Jelikož převládl názor, že pro kopcovitý terén obce by byla vhodnější stříkačka motorová, byla tato, s veškerou výzbrojí a výstrojí, objednána za 45.000 Kč v Praze u firmy Ebert. Sbor obdržel od obce půjčku 23.000 Kč a od honební společnosti dar 7.000 Kč. Další dary a půjčky ještě následovaly.
Dne 7. srpna se během dožínkové slavnosti konalo s novou stříkačkou první požární cvičení. Letos vypravil také požární sbor své první divadelní představení hry "Starý hřích".
Také v obci Mnichov, byl letos Václavem Tomšovicem, řidicím učitelem z Katovic, založen hasičský sbor.

Zima v lednu byla tak mírná, že jetele na polích a trávy se omlazovaly, žita, i pozdě setá, odnožovala jako v listopadu. Únor však byl nad normál studený, holomrazy vše zas vypálily a mnoho brambor ve sklepích pošlo. Březen byl ještě chladný, jelikož půda byla značné promrzlá a na kopcích ještě ležel sníh. Již v dubnu byl veliký nedostatek krmiva pro dobytek a ani za hodně peněz se nikde nedalo koupiti. Téměř v každé vesnici uhynul nějaký kus hovězího dobytka podvýživou. I začátek května byl velmi suchý, takže ani pastva pro dobytek nerostla.
Dne 4. května ve 4:30 vznikl požár u Josefa Sokola v Krtech č.6. Hořela střecha stájí a kuchyně. Jelikož bylo bezvětří a půda téměř prázdná, oheň se nerozšířil.
Koncem května a června přišly vydatné deště, takže narostlo dosti píce, ale obilí většinou polehlo a ztížilo sklizeň.

1933
Začátkem roku byla v naší obci místními ochotníky sehrána hra "Ideál manželství" a 22. ledna byl konán První ples Dobrovolných hasičů Krty-Hradec.
Zima byla mírná, jaro chladné a počátkem května ještě na loukách a polích téměř nic nerostlo. Během měsíce se vše zlepšilo a hlavně pšenice slibovaly pěknou úrodu. Selo se jí o 1/3 až 1/2 více na úkor ječmene, který pak podražil na 100 Kč.
Byla obnovena žádost o stavbu silnice Mnichov-Krty-Dražejov, což shlédl a nabídl vypracování plánu a rozpočtu pan stavitel Čeněk Prokop ze Strakonic. Z této stavby sešlo.
Zase poklesly ceny obilí. Žito na 70 Kč, ječmen 75 Kč, oves 50-60 Kč.
Párek podsvinčat stojí méně, než 100 Kč, hovězí dobytek, krávy, 2 Kč, býci 3 Kč za jeden kilogram živé váhy.
Zima přišla velmi tuhá, u nás málo sněhu, takže velmi slabé ozimy se následkem sucha ztratily. Zvěř neměla výživy v zimě a proto napáchala veliké škody v zahradách na malých stromcích a někde zničila i stromy staré. Velmi suchá zima přinesla sucho i do nastávajícího roku.

1934
1. května se začala stavět hasičská zbrojnice a 26.12 bylo sehráno divadelní představení "Synové sedláka Hory". Toliko z věcí lidmi předjímaných.
Ale už na začátku roku byl citelný nedostatek vody. Slabší studny byly často prázdné a dobytku se voda dovážela. Kdo si ji nemohl přivésti, nosil ji na vážkách na rameni v noci čekajíce, až se nějaká natáhne. Voda se vozila ze studny pod Zvoníkem z Trávnic v Mnichově.
Stalo se 16. července, že voda přestala téci ze studánky Běličky, což nemá pamětníka.
Obilí bylo dlouho špatné, zejména pšenice, které vymrzly. Musely být ze 2/3 zaorány a zaseta pšenice jarní, nebo ječmen. Kdo tak neučinil, neměl na poli nic. Červen byl velmi suchý, pšenice uschly, žito, které pomrzlo, bylo prázdné. Jetel zničily holomrazy, takže pro dobytek nebyla žádná zelená píce. Všechno ovoce krásně odkvetlé, na stromech zmrzlo, takže v zahradách není nic.
Podsvinčata se prodávají za 3 Kč na 1 kg, živí vepři 4-5 Kč, hovězí nikdo nechce. Vepřové se seká po domácku za 5-6 Kč. U řezníků se prodává vepřové maso za 7-10 Kč, hovězí za 7-8 Kč, telata se sekají doma za 4 Kč za kilogram.
Ceny obilí se značně zvýšily. U rolníků již žádné na prodej nebylo, jen spekulanti, kteří jej měli od loňského roku uskladněné, prodávali kolen 15 dubna pšenici za 170 Kč, žito za 130 Kč a ječmen za 125 Kč. Oves stál až 150 Kč, hlavně pro velkovýkrmny husí, které se platily kolem 15 Kč a teď se nosí do města a prodávají jenom za 10-12 Kč za kus.
Sucho řádilo dále, protože vůbec nepršelo, takže píce nerostla a mnoho obilí zaschlo, takže nebylo zrní ani krmení pro dobytek.
Ceny obilí byly stabilizovány obilním monopolem.
Sucho potrvalo až do října, kdy začalo trošku pršet. Obilí vzešlo a bůjně rostlo, zvláště žita, že se spásaly dobytkem až přes vánoce, až do nového roku. První mrazy přišly až na Tři krále (6. ledna).

1935
Rok byl velmi suchý, úroda obilí i píce velmi slabá. Vydatnější deště přišly až v polovině října, takže všechno zaschlé obilí mohlo vzejít a řepa trochu povyrostla. Pak přišly mrazíky s trochou sněhu do svátků vánočních.
18. února doprovodili členové hasičského sboru na poslední cestě zakládajícího člena, bratra Tomáše Hrbka z Krt č. 5.
Dne 14. listopadu vzdal se náš první prezident, prof. Tomáš Garigue Masaryk, svého úřadu. Dne 18 prosince byl zvolen prezident nový- dr. Eduard Beneš.
Další události:
10.6. se konala hasičská slavnost u příležitosti otevření hasičské zbrojnice a předání nové hasičské motorové stříkačky. Hrála hudba pana Mrkvičky z Oseka.
21.7 pohřeb Marie Míkové, Krty č.p. 15,
1.8 zemřel František Jelen,ruský legionář,
29.8 pohřeb Josefa Vejvody, Krty č.p. 21,
1.12 sehráno v naší obci divadlo "Formanka",
2.12 v 5. h. ráno vznikl požár u Jana Janečka, Hradec č.p. 17. Dům vyhořel.

1936
Počátek roku začíná teplým a suchým počasím bez deště a sněhu. Ani nejstarší lidé v našem kraji něco podobného nepamatují. Únor už byl chladnější, začalo mírně mrznouti a trochu padal sníh. Dne 13. února klesla teplota až na -20°, ale potom přicházelo normální jaro s počasím příznivým pro obilí i píci, jakož jetele, který byl velmi hustý- nevymrzl. To už dávno nebylo. Seno se sušilo dobře, jetel už hůře, přišly deště.
Konec června a července byl velmi deštivý, značná část obilí polehla, Žně se dělaly obtížně a obilí bylo drobné a levné. Půda byla zabahněná, ale pak rychle vyschla, že se pole ani nemohla zorati.
Slabé obilí špatně klíčilo, málo odnožilo. Pole zamrzla bez sněhu a studny měly málo vody.
Samec v Krtech č. 12 má velký chov včel, letos má 78 úlů. Včelaření v obci Krty-Hradec se provozovalo již dávno, ale jen v malém. Jenom starý známý včelař Honzíček příjmením Vácha, z Hradce čp. 13, míval té doby silný chov, Až dvacet úlů. A měl na starost také všechny ostatní včely sousedů. Po jeho smrti se udržovalo včelstvo po několika úlech u Váchů, u Chvalů, u Kormušků, u Rašků, u Domorázků, u Opavů a u Vejvodů ve mlýně.
Začátkem roku byla zahájena výstavba silnice Strakonice-Dražejov-Krty.
7. března jsme průvodem obcí oslavili 86. narozeniny pana prezidenta Masaryka. Na stráni pronesl krátký, ale důstojný projev pan F. Holman.
19. března zemřel br. Václav Tomšovic, řídící učitel z Katovic, bývalý starosta tamního hasičského sboru.
3. listopadu se konaly pohřby pana Václava Samce, Krty č.p. 23 a Jozefa Rašky, Krty č.p. 4.

Politický život v obci je velmi rušný. Činnost vykazují tyto strany: republikáni, Agrární strana, Domovina domkářů a malorolnického lidu a Skupina republikánského dorostu.
Počíná se rýsovat další nová a důležitá náplň činnosti hasičského sboru- civilní obrana. Dne 17. května uspořádala župa strakonická ukázku náletu nepřátelských letadel a ochranu proti plynům. Ve cvičení se hasičstvo dobře osvědčilo.

1937
Holomrazy trvají do 15. ledna. Potom začíná silně sněžit s mírnými mrazy, střídavě se otepluje.
Celý rok byl spíše suchý, ale úrodný. Obilí dobře sypalo a píce bylo hojnost. Monopolní ceny obilí byly trochu zvýšeny. Pšenice na 150 Kč, žito a ječmen na 130 Kč. Býci se prodávali na maso za 3.5-4 Kč za kilo.
Je veliký nedostatek čeládky, protože většina mladých lidí, v důsledku zbrojení ve většině států světa, odešla pracovat do Zbrojovky ve Strakonicích.
1. ledna byl zvolen pan F. Kuncl starostou obce.
7. března jsme oslavovali narozeniny našeho prezidenta- osvoboditele T.G. Masaryka.
8. května naši hasiči vítali prezidenta Edwarda Beneše při jeho návštěvě v Pracejovicích a Strakonicích.
17. května pořádal hasičský sbor Krty-Hradec první okrskový sjezd. Na návsi v Krtech bylo potom uspořádáno slavnostní cvičení. Na závěr slavnostního dne se konala taneční zábava na Hradci u pana Předoty.
14. září padl na náš národ veliký smutek, skonal ve stáří 87 roků první prezident naší republiky Tomáś Garigue Masaryk, který našemu lidu zanechal to nejdrazší- svobodu a samostatnost.

Koncem prosince klesla teplota na -19° Celsia.
V květnu se konal sjezd československého zemědělského dorostu z celé republiky za velké účasti lidu.
Dne 17. května bylo konáno cvičení dobrovolných hasičů, kterého se zúčastnil také sbor z Mnichova.
Přestavovala se kovářská dílna a přestavba byla pořízena za 11,000.- Kč

8. května naši hasiči vítali prezidenta Edwarda Beneše při jeho návštěvě v Pracejovicích a Strakonicích.

1938
Začátkem letošního roku počala se stavěti silnice, která má spojit obce Strakonice-Dražejov, Krty-Hradec a Mnichov. Jest to projekt, po kterém toužili občané zmíněných obcí po mnoho let. Stavba byla rozdělena na tři části a první úsek Strakonice-Dražejov se počátkem roku počal stavěti. Bohužel na další části již nedošlo.
V tomto roce byly v naší obci zřízeny některé rozhlasové přijímací stanice.
Letošní rok je pro náš stát rokem jubilejním, neboť vstupujeme do 20-tého výročí naší samostatnosti, ovšem také do mnohých bolestí a utrpení. Vlivem posledních událostí v Rakousku bylo u nás nutno sáhnout ke zbrani. Stalo se tak poprvé po připojení Rakouska k Německu 21. května 1938, kdy rovněž našemu státu hrozilo nebezpečí z vpádu německého vojska na naše území. Od tohoto dne stávala se u nás situace velmi nebezpečnou. Strana sudetoněmecká kladla naší vládě požadavek o autonomii a rovněž slovenská strana ľudová se autonomie dožadovala. Nastala doba vyjednávání se stranou sudetských Němců, která byla založena v roce 1933 a dosáhla v posledních volbách jednoho milionu hlasů. Jednání však nepřinesla úspěch, neboť požadavky kladené Němci naší vládě byly nesplnitelné. Zatím, co se vyjednávalo v Praze, k čemuž byl vyslán britskou vládou její člen, lord Runciman, jako prostředník, děly se na hranicích strašné věci. Naši celníci i vojenské stráže byly přepadávány německými ozbrojenými úderníky. Incidenty nabíraly povážlivého rázu, takže se stalo, že ministr národní obrany František Machník povolal 21 května několik ročníků do zbraně. Účelem toho byl, chránit státní hranici a udržovati klid a pořádek. Narukovavší záložníci se sice po třiceti dnech vrátili domů, ale klid nastolen nebyl.
Toho času byly v naší obci dvě politické složky slučující se v jedné politické straně- Republikánské. Místní organisace agrární strany zemědělského a malorolnického lidu. Dále domovina domkářů a malorolníků. Obě tyto složky pracovaly samostatně. Mimo to byla v obci utvořena místní skupina republikánského dorostu a místní organisace odborové jednoty republikánských zaměstnanců. Tyto složky byly v činnosti až do října, kdy se stal politický obrat.
Dne 23. září byla vyhlášena všeobecná mobilisace, vztahující se na všechny ročníky do 40. let.
Mobilizace se zúčastnilo z naší obce 38 vojínů, z toho 6 z hasičského sboru. Jejich připravenost bránit vlast přišla bohužel nazmar. V prosinci se domů vracejí poslední záložníci. Po napojení Sudet k Říši ztratilo Hasičstvo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 490 sborů, ve kterých bylo organizováno 19.656 členů.
Obyvatelstvo české národnosti se kvapem stěhovalo z pohraničí do vnitrozemí. V mnohých případech tam tito lidé zanechali vše. V Praze byl zřízen celý tábor pro uprchlíky, kde jim bylo poskytováno to nejnutnější. Lidé se zásobovali potravinami a zbožím.
Říšský kancléř Hitler žádal co nejdůrazněji odvolání našeho vojska z pohraničí a dal naší vládě lhůtu do konce měsíce září, jinak že se o to postará sám. Německá vláda podala vládě naší nótu znějící na odstoupení sudetského území německé říši. Dříve, než mohla naše vláda nótu projednat a odpovědět na ní, sešli se v Mnichově (v Bavorsku) čtyři velmoci ke konferenci, která měla zjednati jasno mezi námi a Německem.
Od 1. do 10. října muselo být celé sudetské území vyklizeno. Sudety byly připojeny k říši německé, české Těšínsko obsadili Poláci (dlouho se z něj netěšili) a slovenskou nížinu zabrali Maďaři.
5. října odstoupil ze svého úřadu president republiky Dr. Edward Beneš. 6. října byla dána Slovensku autonomie- předsedou se stal Jozef Tiso.
Předsedou vlády v Praze byl ustanoven generál Jan Syrový. 30. listopadu byl zvolen nový prezident republiky Dr. Emil Hácha. Později se stal předsedou vlády pracejovický rodák Rudolf Beran. Dne 15. prosince byli demobilizováni poslední záložníci, všichni se vrátili zdrávi.


1939
Počátkem roku byla mírná zima, zato však v březnu, právě v den, kdy německé vojsko obsazovalo Čechy a Moravu, nastala prudká sněhová bouře se silným větrem, která řádila dva dny.
Pěkné počasí v dubnu urychlilo jarní práce na polích. Obilí bylo pěkné, o žních však přišlo deštivé počasí a těžko se sklízelo, takže se těžko silo obilí a špatně se vybíraly brambory. Deště se protáhly až do podzimu.
Byla velmi dobrá úroda zelí, řepy a tuřínu. Před vánocemi napadlo mnoho vlhkého sněhu, který polámal ovocné stromy a zvláště v lesích napáchal mnoho škody.

14. března byl vyhlášen samostatný slovenský stát, jako politický a vojenský spojenec Německa. Do Berlína, k říšskému kancléři Hitlerovi, odcestovali prezident Dr. Emil Hácha a ministr zahraničí Dr. Chvalkovský. V Berlíně bylo rozhodnuto o budoucnosti našeho státu takto: 15. března o 6. hodině ranní překročí říšská branná moc hranici Čech a Moravy. Od této chvíle byla zavedena na všech komunikacích jízda vpravo. Obyvatelstvo bylo rozhlasem a tiskem nabádáno k úplnému klidu a kázni a aby vycházelo německým vojákům vstříc.

16 března, po obsazení Prahy, jí navštívil i Adolf Hitler a promluvil na pražském hradě. Šéfem civilní správy se stal Konrád Henlein, vojenskou správu vedl generál Blaskowitz.

17. března byl zřízen protektorát Čechy a Morava. Pravomoc nad protektorátem převzal hrabě von Neurath.

4. dubna byla rozpuštěna armáda čs republiky a všechen vojenský majetek převzala německá vojenská správa. (1582 letadel, 501 těžkých děl, 2173 lehkých děl, 785 vrhačů min, 469 tanků, 46 876 kulometů, 114000 pistolí, 1900000 pušek, 1 miliardu kusů střeliva a 3 miliony střel pro děla).

1. Září nastal mezi Německem a Polskem válečná stav. Polsko se bránilo pouze 20 dnů, načež německá branná moc obsadila i Varšavu. Východní Polsko, tak zvanou "Bílou Rus", obsadili Rusové.

29. záŕí byly zavedeny potravinové lístky a nařízeno vydávání občanských legitimací osobám starších 15.-ti let.

7. listopadu byl pohřeb Kateřiny Votavové z Hradce č.p. 28.

1. prosince vypukla válka mezi Finskem a Ruskem

29. prosince byl pohřeb Václava Rašky z Krt č.p. 4.


1940
Počasí bylo dosti nepříznivé, jaro bylo chladné, jarní osevy byly pozdní a také žně se zpozdily. Úroda byla prostřední.
3. ledna měl pohřeb Matěj Kuncl, Hradec č.p. 14.
V únoru měl pohřeb Matěj kozák, Hradec č.p. 18.
V březnu měl pohřeb Josef Cimburek, Hradec č.p. 21.
Dále měl pohřeb Václav Tuček, Hradec č.p. 23.

Německou správou byla provedena kontrola místní knihovny z hlediska nezávadnosti knih. Bylo jich vyřazeno 5. Byla nařízena třídenní pracovní povinnost při odklízení sněhu na silnicích. Muži museli pracovat na výstavbě silnice v Tisovníku.

Byl nařízen soupis slepic, hovězího dobytka, koní a vepřů. Všechny školní a obecní kroniky se musely odevzdat úřadům. Protektorátní úředníci musí složit do roku 1942 zkoušku z Němčiny. Byly zavedeny mléčné výkazy, do kterých musí hospodář každodenně zapisovat množství nadojeného mléka, kolik dojnic chová, jaké množství mléka prodává, kolik kilo másla odvádí sběrně a kolik litrů mléka doma spotřebuje.
Byly upraveny ceny všech životních potřeb, zboží opatřeno cenovkami, dělnictvu všech oborů upraveny mzdy. Byl stanoven i příděl potravin pro svatby.
Mezi obyvatelstvem se rozmohl černý obchod.

1941
Jaro bylo velmi studené, léto deštivé, podzim nastal brzy. Již 16. října přišel mráz a napadl sníh. Brambory, řepa i zelí zůstaly pod sněhem, zaseto nebylo, pšenice se sela až do vánoc.
Bylo nařízeno hlídat úrodu proti případným nepřátelským náletům, proti požárům i krádežím. Byly zakázány veškeré taneční zábavy, dovolena byla pouze divadelní představení a biografy. Na obecních školách byla zavedena povinná němčina již ve třetím vyučovacím roce.
22. června vypovědělo Německo válku Rusku.
Letos zemřel Cyril Trmata, Krty č.p. 8.

1942
24. ledna byl největší mráz této zimy (-36°). Majitelům koní bylo nařízeno povinné odvážení dříví z lesa. Na školách, následkem nedostatku topiva, byly zavedeny mrazové prázdniny.
Bylo nařízeno odvádět zvony do Německa. Osoby narozené od roku 1917 do 1926 museli mít průkaz totožnosti (Kennkarte) pro Říši.
7. dubna přišel zákaz zkrmování brambor. Byly stanoveny dávky pro samozásobitele- 13 kg obilí na 4. týdny pro jednu osobu. Zavedeny byly lístky na sůl, 20 dkg na osobu a měsíc. Přišel zákaz prodeje koní bez povolení. Bylo zakázáno dávati Židům cibuli a česnek.
27. května byl spáchán v Praze atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Následkem tohoto atentátu byla 10 června vyhlazena obec Lidice u Kladna a 24. června obec Ležáky na Chrudimsku.
15. listopadu byly vydány tabačenky na kuřivo. Každý občan starší 18. roků na ně obdrží 45 cigaret, nebo 1 balíček tabáku a 15 cigaret. Malé mlýny byly zastaveny. Naše obec byla přidělena do mlýna Jana Polana v Katovicích.
Je nedostatek petroleje a lihu.
Jsou zavedena přísná protižidovská opatření (nošení žluté pásky na rukávu s označením "Žid", zákaz jízdy vsedě ve vlaku a elektrice a zákaz návštěv nemocnic a veřejných budov.

1943
Pod trestem smrti bylo zakázáno poslouchat nepřátelský rozhlas. Na ruské frontě u Stalingradu nastal obrat.

1944
Do 10. února nebyl žádný sníh, potom padal každý den.
9. února odjel transport 400 hochů a děvčat ze Strakonic do Říše. Každý sebou musel vzít balík šatů a potravin ve váze 15 kg.
Státním zaměstnancům byly zrušeny zlevněné jízdenky.
Na frontě jsou Němci tlačeni ze dvou stran: od západu Američany a Angličany, od východu sovětskou armádou.
20. února přivezli do naší obce německé vystěhovalce, starce a ženy s dětmi. Byli ubytováni v sále v pohostinství u Předotů.
Od dubna začal platit letní čas.
V dubnu koupil Rudolf Poleno, Krty č.p. 3, první traktor v obci (značka Svoboda 12 k.s.).
15. května pohřbil zdejší sbor hasičů svého starostu Františka Kuncla, který zemřel ve věku 48 let. František Kuncl byl také starostou naší obce.
V srpnu vypuklo na Slovensku povstání proti Němcům, za měsíc bylo potlačeno a zbytky povstalců se uchýlily do hor, jako partizáni.

1945
Přelety velkých svazů bombardovacích letadel se počínají množit. 20. března bylo napočítáno 60 letadel a o tři dny později již 200. 25 března přeletělo na 300 západních letadel, ohlašovaných sirénou a rozhlasem.
Denně projížděly kolony vojenských aut, hlavně v noci, aniž věděli dobře kam. Rozklad německé armády byl stále patrnější. Denní přesuny civilistů i vojsk byly ochromeny zásahem hloubkových letců, kteří s neúprosnou pravidelností střežili od rána do večera silnici i trať a stříleli po každém, kdo se tu objevil. Rozstříleli lokomotivy i vozidla na silnicích a doprava byla úplně zastavena.
12. dubna zemřel americký prezident Franklin Delano Roosevelt.
20. dubna je sekerou popraven katovický farář Josef Jílek. Téhož dne umírá v Berlíně vlastní rukou Adolf Hitler.
29. dubna byl velký nálet na Katovické nádraží. Byl usmrcen jeden příslušník organizace Todt a pět dalších bylo těžce zraněno. Letci shodili 8 bomb, které zle poničily okolní domky a vyhloubily v polích krátery o průměru 6 metrů.
1. května byl poslední nálet. Ve Střelských Hošticích, na vojenský vlak. Provoz na trati ustal úplně. Už koncem dubna byly slyšet kanonáda od západních hranic, od Domažlic, odkud pronikala americká armáda do Čech.
5. května v dopoledních hodinách přišla zpráva o kapitulaci Německa. Na vrchu Kuřidle byla vztyčena československá vlajka a v Praze vypuklo povstání.
Všude se připravovalo odzbrojování Němců. Občany zalila vlna nepopsatelného nadšení. Lidé vyvěšovali ukryté, nebo narychlo ušité československé vlajky. První dal vztyčit na věži katovického kostela farář Homolka.
Po státní silnici projížděly skupiny německých jednotek s připravenými zbraněmi. Menší skupinky byly odzbrojovány, silné bylo nutno nechat projet. U železničního přejezdu ve Strakonicích se jim postavili na odpor naši lidé a 11 jich bylo usmrceno. Totéž se stalo u Cehnic.
Američané k nám přijížděli od Vimperka. Do naší obce přijelo asi 30 tanků, které zaujaly postavení v Hlinovce, ale již na druhý den vyjely směrem na Blatnou.

Stalo se to 6. května v neděli, na Katovickou pouť. Po poledni lidé zpozorovali od Katovic příjezd tanků. Nejdříve si lidé mysleli, Že jsou to Němci. U Božích muk zastavil první tank, měl poruchu- prasklý pás. Teprve potom se zjistilo, že jsou to Američané. Všichni lidé se sběhli, byla to ohromná sláva. Podávali jim obě ruce se slzami v očích. Ostatní tanky musely zajet do Rašků žita (Krty č.p. 19), které bylo toho roku pěkné, metrové. Objely porouchaný tank a zastavily se ve vsi.
V hostinci u Jánských byla velká návštěva, jako o pouti. Vyvalily se sudy piva a točilo se až do vyprázdnění. Sousedky přinesly na náves koláče, buchty, maso, ale Američané měli svoje jídlo, které rozdávali. Byly to konzervy, od špeku přes maso až po cigarety. Nám a dětem dávali čokoládu.

Jsme svobodni, vrací se prezident Beneš a zahraniční vláda, vězňové z koncentračních táborů.
Vrátili se také dva občané z naší obce, kteří vstoupili (prý dobrovolně) do německého wehrmachtu (armády) a válku bez úhony přežili.
Potravinové lístky platí dál.


1946
Až do února trvají tuhé mrazy. Největší byl 16. února -23°C. Ve věku 22 let zemřel J. Trávníček z čísla 26.
22. května byl popraven Karl Hermann Frank.
26. května se konaly první poválečné parlamentní volby, ve kterých získala nejvíce hlasů KSČ (40,17%). Klement Gottwald se stal předsedou vlády.
19. června byl Edvard Beneš znovu zvolen prezidentem Československa.
  2. října zemřel spisovatel Eduard Bass.
15. října, den před popravou, spáchal sebevraždu říšský maršál Hermann Göring.
  1. prosince byl zaveden tzv. zimní čas (trval do 23. února 1947).

1947
  3. ledna byl zahájen dvouletý plán hospodářské výstavby (tzv. Dvouletka)
Velké mrazy (až -27°C) trvají až do 5. března. Led je místy silný 50-60 cm, zvěř trpí nedostatkem potravy a hyne. Zajíci způsobili škody na ovocných stromech, mnohde padly těmto hlodavcům za oběť celé aleje, je velký nedostatek uhlí a dříví.
V jarních měsících přetékala z Krtského rybníka voda přes hráze.
Tohoto roku byl do naší obce zaveden první telefon v hostinci u p. Jánského a na Hradci u Předotů. První hovor byl veden 4. dubna.
18. dubna byl popraven Jozef Tiso.
19. června zemřel herec Ferenc Futurista.
28. června zemřel spisovatel Stanislav Kostka Neumann.
Zemřel F. Poleno, Krty číslo 3.
  7. září se konala hasičská slavnost ku příležitosti oslav 15. výročí trvání sboru.
27. září zemřel bývalý předseda předválečné vlády Jan Malypetr.

V tomto roce bylo katastrofální sucho (vedro na slunci dosahuje až 50°C).
Přechod Banderovců přes Československo, boje na Slovensku




1948
30. ledna zemřel indický politik Mahátma Ghándhí.
25. února – Přijetím demise nekomunistických ministrů prezidentem byl dovršen Vítězný únor.
10. března byl nalezen ministr zahraničí Jan Masaryk mrtev pod okny svého bytu.
  9. května byla přijata nová Ústava 9. května.
14. května se stává prezidentem Československa Klement Gottwald.
19. června začal XI. Všesokolský slet (do 27.6).
  3. září zemřel prezident Eduard Beneš. Pohřben byl v Sezimově Ústí.
Byla založena mezinárodní zdravotní organizace.

1949
Tento rok zaćínal velmi slibně, zima byla mírná, jaro příznivé. Bohužel 31. května přišlo krupobití s průtrží mračen a veškerá úroda byla zničena. Kroupy velikosti holubího vejce vše zatloukly do země, zničily ptákům hnízda, stromy byly otlučeny na pahýl a mnoho okenních tabulí bylo rozbito.

1950
  2. ledna zaćala elektrizace naší obce, v květnu se poprvé svítilo.
Bylo zakoupeno hasičské auto od řezníka Krásy z Čestic u Volyně. Auto bylo proceněno za 90 000 Kčs. Mezi občany bylo vybráno 61 100 Kčs, Svaz mládeže daroval 6 000 Kčs, místní osvětová rada darovala 5 500 Kčs a Honební společenstvo 4 200 Kčs. Řidičem a opravářem vozu se stal Jiří Rychtář z Hradce číslo 39.
Začaly se vysazovat větrolamy.
Byl vyhlášen boj proti Americkému brouku. Vláda učinila rázná prohlášení.

1951
29. března byli v USA k trestu smrti odsouzeni manželé Rosenbergovi za údajnou špionáž.
15. května je v Praze otevřena protialkoholní záchytná stanice. Je první na světě.
11. července přijalo Národní shromáždění zákon o ochraně státních hranic. Zákon také stanovil, že vstup "na určité části území státu je zakázán nebo dovolen jen na zvláštní povolení".
  6. listopadu zemřel herec Jindřich Plachta.

1952
  8. února byla Alžběta II. korunována anglickou královnou.
19. července na letních olympijských hrách v Helsinkách získal Emil Zátopek tři zlaté medaile v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu.
23. října byl za zabití telete bez řádného ohlášení zatčen Emilián Samec, Krty č. 12.
27. listopadu vyvrcholil proces s protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským.
13. prosince zemřel orientalista Bedřich Hrozný.

1953
12. ledna vypukl požár u Václava Hrdličky v Krtech číslo 11, který zachvátil celé obydlí. Místním hasičům se podařilo zachránit okolní usedlosti.
23. února byl Lidovým soudem ve Strakonicích odsouzen Emilián Samec, Krty č. 12, za trestný čin sabotáže podle paragrafu 85 odst.1 lit.a/tr.z. k odnětí svobody na 5 let nepodmíněně a k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč.
Zima byla dlouhá, již v prosinci napadlo mnoho sněhu, který sešel až v březnu. Celý duben a květen nepršelo, bylo velké sucho, jetele špatně narostly, nebyl čím krmit dobytek, ani nebylo kde pást.
10. května se pořádaly v naší obci Staročeské máje. Napadlo 10 cm sněhu, který ovšem ihned roztál.
  5. března zemřel J.V. Stalin.
15 března zemřel K. Gottwald ve stáří 57 let. Novým prezidentem byl zvolen Antonín Zápotocký.
  1. června proběhla měnová reforma. Peníze se vyměňují 1:50, peníze uložené v peněžních ústavech 1:5.
Zavedením nové měny byl zrušen lístkový systém, vše se kupovalo na volném trhu. Za 1 litr piva se platilo v době měny 70 Kčs ve staré ceně a v nové ceně 1,40 Kčs.
25. prosince sehráli místní ochotníci divadelní hru "Statek našeho Franty". Hra měla veliký úspěch, hlavně po finanční stránce.
V tomto roce začíná vysílat televize.

1954
Zima byla velmi krutá, úroda slabší, pouze otavové jetele a otavy trochu narostly.
21. ledna zemřel tragicky F. Krejčí ve věku 27 let.
14. března sehráli divadelní ochotníci hru "Nikdy". Toto drama o 3. dějstvích bylo sehráno k 15. výročí okupace našeho státu německou armádou.
28. listopadu se konaly volby do Národního shromáždění.

1955
  1. května byl odhalen velký pomník J.V. Stalina v Praze na Letné.
11. května bylo ve Varšavě Československo začleněno do paktu nazvaného Varšavská smlouva.
23. června začala první Spartakiáda.

1956
11. března se začalo nosit mléko do nové mlékárny v Krtech, postavené u požární zbrojnice.
27. března se přestavovala nová Jednota z obecního domku (pastušky).
27. května se slavily Staročeské máje. Vydařily se, byla velká návštěvnost.
31. května byla velká bouře s kroupami.
27. června byla dána do provozu nová Jednota.
30. června zrušil František Jánský, Krty číslo 1, hostinskou živnost.
  2. července bylo u Jánských dotočeno poslední pivo.
21. srpna- silný nátlak na občany, aby bylo založeno JZD.
23. října došlo k v Maďarsku ke kontrarevolučnímu puči, v němž se vnitřní reakce za pomoci ze zahraničí pokusila svrhnout lidově demokratický řád. Kontrarevoluce, která si v Maďarsku vyžádala velké oběti, byla za pomoci Rudé armády rozdrcena a byla nastolena nová obrozená dělnicko-rolnická vláda.

1957
Od počátku května do konce července nepršelo. Sena bylo málo. Ve Žních začalo zase pršet, takže kdo včas neodvezl obilí, měl malou úrodu. Nejvíce se zkazily ovsy. Byl veliký nedostatek krmiva.
V srpnu bylo v naší obci založeno zemědělské družstvo.
13. listopadu zemřel prezident Antonín Zápotocký.

1958
Zima byla dlouhá, teprve teplý květen sliboval dobrou úrodu. 3. června však přišly kroupy s průtrží mračen a téměř celá úroda byla zničena, znehodnoceno seno a brambory byly odplaveny do údolí. Žito bylo nutno posekat na krmení a stelivo. Brambory na vlhčích polích se nemohly orat a na mnohých místech se následkem mokra žádné nesklidily.
Byly uděleny odznaky "Mateřství" těm matkám, které měly více dětí.
18. prosince- první televizor v Krtech, U Jánských číslo 1.

1959
  5.ledna vyšlo první číslo mládežnického časopisu Mladý svět.
16. února se po svržení diktátora Batisty stal vůdcem Kuby Fidel Castro.
  9. srpna zemřel divadelník E. F. Burian.
28. srpna zemřel skladatel Bohuslav Martinů.
14. září zasáhla sovětská sonda Luna 2 tvrdě povrch Měsíce.
10. prosince obdržel vědec Jaroslav Heyrovský Nobelovu cenu za chemii.
Byla vybudována přehradní nádrž Lipno.
Etiopský císař Haile Selassie I. navštívil Československo.

1960
Velmi dobrý rok na úrodu, po celé léto byl dostatek zeleného krmení a veliká úroda ovoce.
30. května naše družstvo převáželo asi 20 kusů jalovic na pastvu do Světlíku u Č. Krumlova. O jalovice se staral J. Sokol a M. Slavík. Zpět se odvážely až v říjnu.
11. července byla ČSR přejmenována na ČSSR.
Naši ochotníci sehráli v obci dvakrát divadelní hru "Když ptáčka lapají, pěkné mu zpívají" a to na Vánoce a na Velikonoce. Dále pořádali zájezdy do Mečichova, Litochovic, Mladějovic a Novosedel.

1961
10. února zemřel spisovatel Jakub Deml.
  1. března bylo sčítání lidu. V Československu žilo 13 745 377 obyvatel.
12. dubna vzlétl první člověk do vesmíru: Nadporučík Jurij Alexejevič Gagarin byl vybrán k letu a uskutečnil na palubě lodi Vostok 1 kosmický let.
  2. července tragicky zemřel spisovatel Ernest Hemingway.
  7. srpna – Sovětský kosmonaut German S. Titov byl na palubě Vostoku 2 druhým sovětem ve vesmíru a prvním člověkem, který strávil v kosmu více než den. Za 25 a půl hodiny obletěl Zemi sedmnáctkrát.
22. prosince bylo dokončeno a slavnostně uvedeno do provozu vodní dílo Orlík na Vltavě. Stavba trvala více než 6 let.

1962
31. ledna zemřel Vlasta Burian.
10. února zemřel malíř a grafik Maxmilián Švabinský.
  9. března zemřel v Praze historik, znalec hudby, politik a veřejný činitel Zdeněk Nejedlý.
  v dubnu byla uvedena do plného provozu Orlická vodní elektrárna.
28. října se dohodl první tajemník ÚV KSSS Chruščov s prezidentem USA Kennedym o stažení sovětských raket z Kuby a USA se na oplátku zavázaly nenapadnout Kubu.
Byl odstraněn pomník J.V. Stalina v Praze na Letné.

1963
16. června se podívala do vesmíru první žena světa Valentina Těreškovová.
21. července zemřel hokejový brankář Bohumil Modrý.
  3. června zemřel papež Jan XXIII. Novým papežem se stal Pavel VI.
Byla započata výstavba kanalizace na Hradci.

1964
Zima byla mírná, takže zvěř dobře přezimovala. Rok byl vcelku suchý, pršet začalo až ve žních, takže se snížil výnos obilí.
Byla dokončena výstavba kanalizace na Hradci v pořizovací ceně 154 377 Kčs.
Byly provedeny počáteční práce na autobusové garáži.

1965
24. ledna zemřel Winston Churchill.
  v březnu se František Tomášek stal apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze.
18. března vystoupil sovětský kosmonaut Alexej Leonov jako první člověk z kosmické lodi do volného prostoru.
  1. května byl v Praze povolen studentský majáles a jeho králem se stal americký básník Allen Ginsberg. Z mravnostních důvodů a kvůli opilství a výtržnictví byl však ze země vyhoštěn.

Kolik co stálo: Chléb (1 kg) 2,60 Kčs, mléko (1 l): 1,90 Kčs, flaška piva 10°: 1,50 Kčs, lístek do kina: 4 Kčs, benzin Normál: 1,80 Kčs.
Průměrná mzda: 1.490 Kčs.


Pro zajímavost- přepočítáno na průměrnou mzdu 23.324 Kč v roce 2011.
Kolik by to stálo: Chléb (1 kg) 40,70 Kčs, mléko (1 l): 29,70 Kčs, flaška piva 10°: 23,50 Kčs, lístek do kina: 62,70 Kčs, benzin Normál: 28,20 Kčs.


1966
Zima byla mírná, na jaře bylo pěkné počasí, takže se veškeré jarní práce na polích i loukách brzy udělaly.
Byla dokončena úřadovna MNV v pořizovací ceně 71 513 Kčs.
Dále byla položena kanalizace v Krtech v pořizovací ceně 108 064 Kčs.

1967
Zima byla opět příznivá, zvěř přežila zimu bez úhony a nebylo jí třeba ani přikrmovat.
Důležitou událostí tohoto roku bylo sloučení místního JZD s družstvy Katovice a Mnichov. Vznikl tak největší celek na okrese- 1 640 ha. Odměna v družstvu byla pevná- 20 Kčs.
V tomto roce se dláždila cesta do Hradce kostkama. Pořizovací cena: 268 380 Kčs.
Konec tohoto roku vnesl do celého veřejného dění určitý rozruch.

1968
Lednové plénum UV KSČ určilo směrnice nového politického směru strany. Prvním tajemníkem UV KSČ byl zvolen Alexander Dubček. Do čela republiky byl zvolen nový prezident, generál Ludvík Svoboda. Do čela NS byl postaven J. Smrkovský, předsedou vlády se stal O. Černík.

Když byly vyčerpány veškeré dostupné politické prostředky k řešení situace a u tehdejšího vedení KSČ nebylo nalezeno porozumění, nezbývalo, než sáhnout k vojenské akci.
20. srpna překročila vojska 5. států Varšavské smlouvy naše hranice.




1969
11. ledna byl pro vývoz do Francie proveden odchyt zajíců. Na 2. samice, 1. samec.
  6. března padá sníh, je velký vítr, tvoří se závěje. V horských oblastech pro vysoké závěje nemohou jezdit vlaky.
Hasičský sbor pořádal XXII. požárnický ples.
V Katovicích byla provedena oprava kostela.
Byla provedena asfaltace obce v pořizovací ceně 210 600 Kčs.

1970
  8. ledna zemřel na následky zhoubné nemoci Emilián Samec, Krty č. 12.
24. dubna se na oběžnou dráhu kolem Země dostala první čínská družice.
17. října zemřel v Praze generál Jan Syrový.
28. listopadu zemřel Jan Drda.
  4. prosince spadl Král smrků v Boubínském pralese.

1971
  v únoru získaly švýcarské ženy volební a hlasovací právo.
  1. března zemřel spisovatel František Hrubín.
  6. července zemřel hudebník Louis Armstrong.
16. listopadu zemřel básník Josef Kainar.
  5. prosince zemřel herec Jiří Grossmann.
Koncem roku žilo na světě 3.706 000 000 lidí, z toho Čína měla 787 176 000, Indie 550 374 000, Rusko 245 066 000, USA 207 006 000, Indonésie 124 894 000 lidí.
Nejvyššího průměrného věku se dožívají Švédové- 76,5 roků u žen a 71,9 u mužů.

1972
  7. ledna se vyměřovalo v zahradě u Bohumila Rašky, Krty číslo 19, místo pro stavbu Jednoty.
14. ledna se konal XXV. tradiční požárnický ples. V tomto roce se konaly ještě dvě další zábavy.
12. února do 20.2 se kácely ovocné stromy a pracovalo na základech Jednoty.
  4. března skončena výstavba přízemí na Jednotě.
30. března zemřela následkem autonehody Hana Mašková.
24. května koupil Svaz mládeže parket v Malém Boru.
28. května pouť v Krtech. Lunapark zahájil provoz.
14. července se pokládá krov na Jednotu.
30. října se koná výsadba stromků na návsi. Bylo vysázeno 20 ks hlohů a 2 ks kaštanů. Sázeli Václav Kuncipál st. a František Jánský.
  3. listopadu se strhla velká vichřice, shazovala střechy a kácela stromy.
14. listopadu hustě sněžilo.
28. listopadu byl vyměněn transformátor v Krtech- přepětí 60 A.

1973
11. ledna se konal XXVI. požárnický ples a postupně během roku se uspořádalo dalších šest tanečních zábav, včetně Staročeské konopické.
  9. května začala televize vysílat v barvách, po 20. letech svého trvání (a po 50. letech rozhlasu).
  2. června začala stavba silnice do Mnichova.
31. října zemřel chirurg a operatér, rada Dr. Jiří Fifka, ve věku 86. let.
Letos byla dokončena výstavba Jednoty s kulturní místností v pořizovací ceně 338 400 Kčs.

1974
12. ledna se sundavají tašky ze staré Jednoty (pastušky).
19. ledna se boural štít a krov.
  5. února bourá V. Hrdlička přístřešek u kovárny na kování koní.
  5. února zemřel ve věku 43 let kovář A. Vácha.
  7. února odvážejí zaměstnanci lomu Krty Ondřej a Chaloupka, Jednotu do brány na zavážku.
  8. února byly sloučeny MNV Krty-Hradec, Mnichov a Katovice pod jeden společný MNV Katovice. Předsedou se stává J. Levý.
13. února staví lomy transformátor u drtiče.
18. února se dělá elektrická linka do lomu.
  1. března zemřel učitel K. Kotlář, ve věku 73 let.
  2. března se kamenem vydláždilo místo po staré Jednotě.
  4. března zemřela tragicky televizní hlasatelka Jaromíra Krásná.
21. března zabírali Sokolovi (Krty č 6) ovce pro JZD Vojnice.
26. května je v Krtech pouť s kolotoči.
27. května zemřel herec Jaroslav Marvan.
29. května zemřel ve věku 42 let herec Libíček.
  4. června nalezli v Tisovníku v autě zastřeleného Hejtmánka z Miloňovic.
  6. června končí Čermáková jako prodavačka Jednoty. Její funkci přebírá Harnyšová.
24. června je komorovým odstřelem zahájena těžba kamene na Škalce.
25. června zemřel ve věku 89. roků profesor Václav Štěch.
  1. října do 10.10 se naváží kámen z Příbrami k Mnichovu.
25. října se asfaltuje silnice z Krt do Mnichova v bráně.
26. října asfaltují na Hradci.
  6. prosince odvedl G. Laňka poslední koně na jatky Císařků a Kornušků.
  7. prosince zemřela ve věku 89 roků Hana Benešová, žena prezidenta E. Beneše.
18. prosince byla kolaudace lomu na Škalce, začali drtit.
Letos byla vystavěna čekárna na autobus, dokončila se stavba propojovací silnice Krty-Mnichov a byla také vyměněna požární stříkačka za novou DS16, s veškerým vybavením.

1975
28. ledna zemřel bývalý prezident Antonín Novotný.
  9. února chodily maškary.
12. února byl zaveden telefon do lomu.
18. února zemřel ve věku 72 let herec Stanislav Neumann.
  2. června jel poprvé autobus na lince Strakonice-Krty-Mnichov.
  8. června- zájezd na Svatou Horu, korunovace.
24. června začala Spartakiáda.
23. srpna byl vyměněn, po bouřce spálený, transformátor.
30. září končí J. Předota s pohostinstvím a trafikou.
25. října je dostavěna autobusová čekárna v Krtech.
V tomto roce odstoupil ze zdravotních důvodů ze své funkce prezident republiky Ludvík Svoboda. Do čela naší republiky byl zvolen s. Gustáv Husák.

1976
12. ledna zemřela spisovatelka Agatha Christie.
  2. května zemřel politik Zdeněk Fierlinger.
  4. srpna zemřela herečka Věra Ferbasová.
15. září zemřel fotograf Josef Sudek.
25. října zemřel herec Eduard Kohout.
15. listopadu zemřel herec Jean Gabin.

1977
20. května byla velká bouře s průtrží mračen, následkem čehož spadly dva mosty u kravína v Katovicích a na Střele.
13. června se poprvé začalo vařit v JZD.
20. července se konal zájezd do otáčivého divadla v Českém Krumlově na hru Kráska a zvíře.
10. srpna se konal další zájezd na představení Lucerna.
21. srpna začaly Pootavské slavnosti v Katovicích.
29. listopadu začala v Krtech chodit nová listonoška p. Havelková, která práci převzala po p. Kroupové.
30. prosince zemřel bývalý hostinský J. Předota.

1978
Konečně je kompletně dostavěna autobusová zastávka v pořizovací ceně 15 000 Kčs.
  4. února chodily maškary.
10. března máme prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka, rodáka z Českých Budějovic.
  6. srpna zemřel sv. papež Pavel VI. v Římě.
  8. srpna zemřel herec Josef Hlinomaz.
26. srpna se stal papežem Jan Pavel I.
28. září zemřel papež Jan Pavel I.
16. října se stal v pořadí 264. papežem polský krakovský arcibiskup Karol Józef Wojtyła. Zvolil si jméno Jan Pavel II.
25. října se vrtají kamenné sondy za Brcy.
12. listopadu zemřela trafikantka z Katovic J. Jandová ve věku 77. let. Trafika stála pod starou školou u kostela.
  4. prosince byl otevřen obchodní dům Otava ve Strakonicích.
24. prosince troubil M. Samec mladší koledy o Štědrém dnu.
25. prosince zemřel Charley Chaplin, komik z USA.

1979
  1. června nastupuje do obvodní ordinace v Katovicích MUDr. Vilém Zoubek
20. září zemřel Ludvík Svoboda, československý generál a prezident.
  Matka Tereza převzala v Oslu Nobelovu cenu míru
  V Íránu byl svržen z trůnu šáh.

1980
Obec Hradec byla sloučena s obcí Krty pod jeden název- Krty. Na Hradci došlo k přečíslování domů.
19. ledna pořádali požárníci svůj 33. ples.
25. března zemřel tragicky ve věku 43 let Václav Matašovský z Mnichova, rodák z Hubenova. Pracoval jako řidič autobusu.
  7. července zemřela ve věku 79 roků choť bývalého prezidenta, paní Irena Svobodová.
19. července dostavěl Lohberger novou vilu.
14. srpna k nám jezdí nový autobus "harmonika".
31. srpna proběhl zájezd na Zemi Živitelku do Českých Budějovic.
16. září končí prodavačka Harnyśová, nastupuje Zdena Matašovská.
22. září zemřel ve věku 74. let herec Bohuš Záhorský.
  1. listopadu- sčítání lidu.
19. prosince se staví vánoční strom na návsi.


1981
13. května atentát na papeže Jana Pavla II., papež byl zraněn. Atentátník Mehmed Ali Akca byl zatčen.
29. července se konala v Londýně svatba prince Charlese a princezny Diany.
13. prosince bylo v Polsku bylo vyhlášeno stanné právo. Vládu přebírá vojsko.
Francie zrušila trest smrti.
Izrael obsadil Golanské výšiny.

1982
30. ledna došlo ke zdražení uzenin, rýže, lihovin a cigaret.
19. dubna zemřela tragicky ve věku 63 let B. Polenová (U Kornušků).
  5. července zemřel ve věku 69 let M. Valdouf.
14. srpna se konala za veliké návštěvnosti Staročeská konopická. Hlavním organizátorem byl Bohumil Pech.
18. srpna zemřel ve věku 80. roků zasloužilý umělec, kapelník Karel Vacek.
20. srpna zemřel ve věku 63 roků herec Václav Voska.
28. srpna zájezd Čs. strany lidové- Sázava, Kutná Hora, Čáslav, zámek Konopiště.
19. září slaví Emil a Dana Zátopkovi společných 60 roků.
31. října zemřel ve věku 76 roků herec Miloš Nedbal.
10. listopadu zemřel ve věku 76 roků L. J. Brežněv.
13. prosince - 17. 12 se asfaltuje silnice do Mnichova.
23. prosince je postaven na návsi vánoční strom.

1983
21. ledna byl na Šumavě vysazen jeden pár rysů ostrovidů. Tato šelma se na Šumavu vrátila opět po 180 letech.
21. ledna zemřela herečka Dana Medřická.
21. března se začaly dělat meliorace u můstku.
18. dubna oslavil herec Lubomír Lipský 60 roků.
29. května jezdí poprvé v neděli ve 13. hodin autobus do nemocnice.
  5. července- pálení Jana Husa.
  6. srpna dělají nový most pod Klínama u kravína v Krtech.
17. srpna byla kolaudace kulturního domu v Katovicích.
19. srpna byly Pootavské slavnosti v Katovicích a zároveň i první zábava v katovickém kulturním domě.
23. září slaví herec Martin Růžek 65. narozeniny.
18. října zemřela ve věku 48. let Růžena Předotová, dcera Předoty v Plzni.
28. listopadu asfaltovali 3 dny silnici Krty-lom.
14. prosince stavěli na návsi vánoční strom.
Letos byl zorganizován zájezd do Prahy, který se vydařil. Navštívili jsme Palác kultury, Hrad, metro, Vlachovku.

1984
  9. února zemřel Andropov, tajemník SSSR.
  2. března byla vzpomínková slavnost 100. výročí úmrtí Bedřicha Smetany.
28. května vzpomínka 100. výročí narození E. Beneše.
28. května zemřela ve veku 95 let Makrdlíková, Krty Č. 12.
  2. června slaví František Plánička 80. narozeniny.
  6. června 40. výročí invaze US-Army.
  7. června zemřel ve věku 54 roků hajný E. Chodl.
28. června zemřel ve věku 53 roků zpěvák Milan Chladil.
  9. července opravují V. Matašovský a J. Opava 11 dní kapličku v Krtech.
29. srpna se konal zájezd na Zemi Živitelku.
  8. září pořádala ČSL zájezd na Klatovsko a Domažlicko.
15. září byla schůzka ročníku 1928 u Trčků v Katovicích
  1. října zemřel ve věku 98. roků F. Kovařík.
  9. října slaví Vladimír Menšík šedesátiny.
26. října zemřel kronikář z Mnichova pan Vokáč (U Podušků).
  1. listopadu byla zastřelena indická předsedkyně Indira Gandhiová.
19. prosince se stavěl vánoční strom.

1985
v březnu zemřel v Moskvě generální tajemník ÚV KSSS Černěnko. Na jeho místo nastoupil Michail Gorbačov.
od 28. června se na Strahovském stadionu v Praze se konala Spartakiáda.
  7. července se až 250 000 lidí zúčastnilo hlavní slavnosti na pouti na Velehrad u příležitosti 1100. výročí smrti Metoděje.
  1. září byl na dně Atlantického oceánu nalezen parník Titanic.
  3. října poprvé odstartoval raketoplán Atlantis.
10. října zemřel Orson Welles, americký režizér a herec.
26. října zemřela herečka Irena Kačírková.

1986
10. ledna zemřel básník Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny.
28. ledna explodoval raketoplán Challenger krátce po startu. Celá sedmičlenná posádka zahynula.
26. dubna začal na Ukrajině hořet reaktor jaderné elektrárny v Černobylu.
13. července zemřel herec Ladislav Pešek.
17. listopadu zemřela zpěvačka Laďka Kozderková.
12. prosince zemřel zpěvák Rudolf Cortés.

1987
28. února zemřela herečka Anna Ondráková.
  3. března zemřela herečka Hana Vítová.
  9. dubna přijel na státní návštěvu ČSSR gen. tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov.
17. prosince se po odstoupení Gustáva Husáka stal generálním tajemníkem KSČ Miloš Jakeš.

1988
29. května zemřel herec Vladimír Menšík.
29. října zemřela herečka Nataša Gollová.
První start sovětského raketoplánu Buran.

1989
15. ledna byla v Praze na Václavském náměstí velká demonstrace.
23. ledna zemřel malíř Salvador Dalí.
  2. března zemřel herec Eduard Dubský.
v červnu vyšel manifest Několik vět.
v říjnu roste počet občanů z NDR, kteří žádají na pražském velvyslanectví SRN o azyl.
  9. listopadu padá Berlínská zeď, NDR otevírá hraniční přechody a její občané mohou volně překračovat hranice.
12. listopadu svatořečil papež Jan Pavel II. sv. Anežku Českou.
17. listopadu demonstrují v Praze studenti.
19. listopadu vzniká Občanské fórum.
20. listopadu pokračují demonstrace.
27. listopadu je vyhlášena generální stávka.
28. listopadu oznamuje KSČ že se vzdává mocenského monopolu.
22. prosince zemřel irský dramatik Samuel Beckett.
25. prosince je rumunský prezident Nicolae Ceaušescu i s manželkou popraven.
29. prosince byl Václav Havel zvolen prezidentem Československa.
Byly rozpuštěny Lidové milice.




Kronika událostí po roce 1989 se patrně nezachovala. Není ovšem vyloučeno, že se v budoucnu opět někde nevynoří, jak se ostatně u mnoha kronik z tohoto období již také stalo.
Od roku 2011 vede kroniku obce rodina Melicharova a v následující kapitole ji zde předkládáme v ručně psané podobě z období let 2011-2016.















Vinca, řečený Vosoba

Čarodějnicím často slouží přihlouplé osoby. Tak tomu bylo před lety i v Hradci u Krt. Žil tam chasníček Vinca, obecní hlupák. Žádnému neublížil, ale byl k ničemu, sotva uměl krávy pást. Mluvil málo a když něco potřeboval, říkal o sobě: "Vosoba chce bič!" nebo "Vosoba má hlad." A ještě dlouho trvalo, než to vykoktal.
Byla filipojakubská noc a všichni ve vsi prováděli různé přípravy proti čarodějnicím, aby neškodily lidem ani dobytku. Vinca se o nic nestaral a klidně spal na své palandě. O půlnoci ho někdo vzbudil a vyvedl rozespalého ven. Na dvoře byl vysazen na koně, dostal do rukou sítě místo uzdy a už se vznesl mžourající jezdec do povětří. Kůň ho unášel rovnou na západ. Když letěli nad lesy, ozval se kůň: "Zvedni nohy, je tu strniště!" a Vinca hned sebou hodil. Zanedlouho se snesli na zem a Vinca jako ve snách vešel do cizí stáje. Nějaký hlas ho vedl a poroučel. Šel od žlabu ke žlabu a do každého pustil nastrčenou bylinu.
Když opět vyšel ven, kůň ho podlezl a už letěli. Na východě se počaly rdět červánky a jak zableskl první paprsek, kůň šel rovnou k zemi a tam se proměnil v pometlo. Vinca se potloukl a když ho našli a nesli domů, stále jen brebentil: "Vosoba lítala, Vosoba lítala." Po čase šla zpráva, že má nějaký sedlák u Klatov očarované všechny krávy. Tak to tedy bylo!

Z knihy Ondřeje Fibicha: "Prácheňský poklad. S pověstmi krok za krokem celým Prácheňským krajem."

Ohnivé kolo

Jednou šel pantáta do Mnichova. Bylo navečer a v lese na rozcestí potkal hajného. Dali se do řečí a pak se vydali společnou cestou. Tu spatřili ohnivé kolo. Bylo před nimi asi na hon daleko. Ulekli se, ale když jim nijak nehrozilo a drželo se stále před nimi, dodali si odvahu a šli dál. A tu napadla hajného pošetilá věc: "Což se mi stane, když do toho kola střelím?" Pantáta ho zrazoval, ale přerušil jej praskavý hlas: "Co tě nepálí, nehas!" To strašidelné kolo promluvilo. Přesto hajný, ostřílený vysloužilec, nedbal. Přiložil k líci, rána zahřměla a- kolo se ztratilo. Jenže hajný ležel na zemi a nehýbal se. Pantáta letěl do vsi pro pomoc, ale bylo pozdě. Hajný byl mrtvý a na tváři měl vypálené loukotě. Na borovici opodál potom pověsili křížek, to na paměť toho neštěstí. A ten tam visí dodnes.

Z knihy Ondřeje Fibicha: "Prácheňský poklad. S pověstmi krok za krokem celým Prácheňským krajem."

O studánce Běličce

Na severním konci vsi Krty, tam kde začínal les, je studánka Bělička, vykopaná prý pod vedením anděla. O zázračných účincích její vody hovoří mnoho svědků. Tak si prý její vodou omývali své rány zbědovaní francouzští vojáci, prchající od Prahy v době "válek o dědictví rakouské". Podle zápisu katovické fary z roku 1742, přikládali vojáci ledovou vodu na rány a také ji pili. Rány se jim počaly zázračně hojit a vojáci, zbaveni po delším odpočinku všech potíží, žehnali tomuto divotvornému prameni.
Jiný farní zápis hovoří o osleplé ženě z Krt, která ztratila zrak, když ji její opilý muž ztloukl. Dovlékla se ke studánce, vodou si omyla oči a opět prohlédla.
V okolí studánky je prý zakopán poklad, který zde měli zanechat francouzští vojáci. Skutečně zde byly nalezeny tři zlaté francouzské mince.

Místní povídačka.







Francouzi u Běličky

Francouzští vojáci, posekáni, pobodáni, ale hlavně trápeni úplavicí (kdo to neměl, neumí si to představit), se utábořili v Krtech u studánky Běličky. A během týdne, jak se praví ve farní knize, mohli odejít zdrávi. Oni si prý namáčeli ty své obvazy ve studánce, rány se zhojily a hlavně ta úplavice zmizela. Ovšem několik hrobů tady přece zůstalo.
Když Francouzi přišli, tak všichni lidé ze vsi utekli do lesa. Tenkrát sahal les až k Bělíčku a taky se tam říkalo "Na kraji lesa".


Stavba panskýho dvora

V tom panským dvoře, v těch stájích kamenných, jsou tam ty maltézské hvězdy. A je tam letopočet 1821.To se to začalo stavět. Můj děda se narodil 1850. Matka vždycky vykládala, jak dědovo táta, když se stavěl panský dvůr, tak těm tesařům na Hradci, tam bydleli vždycky chudí lidi, tak jim říkal, že by potřeboval nějaký trám, víte, jak se to tenkrát shánělo, takže ty tesaři mu tam hodili přes to zdivo, ten trám.
A von se tam motal pod tím zdivem a ti tesaři jako mysleli, že ten trám toho Špatnýho klepnul. Tak prostě utekli. Ale pak se přišli podívat, jestli je tam Špatnej a jestli je tam dřevo. Dřevo tam bylo a Špatnej tam nebyl. To vždycky vykládala matka.
Ten panskej dvůr se stavěl ve francouzskejch válkách. A tadyhle, jak máme to Potrubí, tady se říkávalo Pod šlakou. Měchura tady bejvával hajnej. Měl to, co má dneska Šafránek. Tenkrát to tam tomu Měchurovi někdo voral koňma. To jsme byli klucí. Tak se tam vyoraly podkovy, i meč se tam našel pod tou šlakou. V tom bahně byly i hlavy z hovězího dobytka.


Jak to bylo s obecní kronikou

Tu první kroniku založil v roce dvacet nějaký farář, na to jméno už se nepamatuju. No a tam se psalo za první republiky. Potom, když přišel ten komunismus, v tom psaní pokračoval Rudla Kuncl.
Ten Kuncl, to byl chlap, to bylo zvíře, ten se porval i s komunistama. On dělal kroniku obce, ale potom se za ní styděl, co tam všechno napsal o domácích lidech. Tak se ta kronika ztratila.
Tam byly psaný strašný věci. On jí musel buď spálit, nebo jí má někde doma za trámem. Potom psal taky hasičskou kroniku. Já jsem si jí taky jednou vypůjčil, abych věděl co tam bylo. No tam byla nestoudnost, von ti hospodáři jednoho po druhým bral...
O našom otci tam napsal, že když tady byla v sedmačtyřicátém patnáctiletá slavnost hasičů, tak, že náš hostinský František Jánský schválně točil pivo, aby měli hasiči menší vejdělek. Šmarjá, my měli hospodu a tam chodili lidi. I z Míchova. A von ho tak zvostudil... Přitom děda byl jeden z těch prvních zakládajících.


Rybníky

V Bělíčku se pěstovali lipani. Ještě za Havránků, než jim to znárodnili. A na Novým rybníku, tam bejvaly sváteční hony. Ti myslivci, po stránce munduru, byli uplně jinak vybavení, než dnes. Tuhle pan Hesoun, jak je ta prodejna na náměstí, ten sem chodíval, a potom ten druhej, jak měl ty stroje. Menge. Menge ne, ten druhej- Vojář. To nebyla žádná elita lidí, to byl třeba Pavlík ze Střely, a byli to slušný lidi. Mlynář, Vejvoda, kteří sem chodili za účelem toho lovu. To bylo po pětačtyřicátým.
V červnu padesát osm, ze třetího na čtvrtýho, prasknul Hradecký rybník. Přišla velká bouře s krupobitím, odtok se ucpal, začalo to přetékat přes hráz, voda ji brala a tak se to kolem půlnoci protrhlo. Za čtvrt hodiny byl rybník prázdný. Kapry sbírali až na Střele. Celou hráz to odneslo.


Volby v roce 1948

V čísle jedna byl hostinec do roku 1956. Jánský-Krty číslo 1. Tam chodila většina lidu, i z Hradce. Ti mladí vůbec. Všechna mládež se tady scházela. U nás to bylo takový domácí. Když vyhráli v osmačtyřicátým komunisti, tak seděli všichni v hospodě na Hradci, ale za měsíc to bylo všechno tady zpátky.
Tady byl Západ a na Hradci byl Východ. Na Hradci byli všichni komunisti. Na Hradci nebyl komunista jenom na pravej straně, jak je teď Samec, tam byl nějakej Cimburek, to byli křesťani, chodili do kostela.
Nojo, ale to bylo zkraje. Potom naházeli ty legitimace ... starej Slavík říkal: "Voni mě řekli, že já nebudu platit ty daně, ale já je platím, tak jsem ji vrátil, tu legitimaci."
Kdo nebyl komunista? Přes druhou stranu Kozákouc, co je tam teď ta paní sama, potom byla teta Kalcouc, ta pocházela od Matašovskejch, co je Venda.
Potom byl Měchurojc, co byl Venda, ty taky nebyli komunisti a Kubíčkojc byli v lidový straně.


Zakládání družstva

Družstvo vzniklo 1. září v roce 57, do té doby se tady hospodařilo soukromě. Ale i potom, ti co nešli do družstva, hospodařili soukromě. Bylo jich tady sedm. To byl Matašovský nahoře, jak my říkáme Venda táta jeho, Holoubek, Slavík, Matašovský, no ty tam potom přešli, ale tyhlety základní, Cimburek, Kozák, Matašovský, ty vydrželi až do konce, ale těsně před koncem tam šli taky.

Z nás nejvíc trpěl Emil Samec, o něm je třeba mluvit, to byl největší hospodář, ten měl 29 hektarů svejch, myslím, a potom měl pronajmuto číslo sedm, to byli bezdětní manželé, už starý, takže jich měl celkem asi 42. No a toho zavřeli v roce 53.
Můj dědoušek, který se narodil 1867 a zemřel v jednapadesátým, tak ten vždycky kroutil hlavou, že co tohleto je, někomu něco krást. Když je ta koza má, tak je má a za Rakouska by se tohleto nestalo. On ctil Rakousko a chválil Rakousko.
Co dělali venkovským lidem komunisti, to je dnes už zapomenutý. Všechno chtěli zabrat, do hospody zvali na schůze, pak sebrali traktor, auto, vazáky, všechno ukradli.
Samcovi- tomu ukradli auto, Populár, asi z roku 38 , to mu vzali na jednu pokutu. Měl každý rok ve starých penězích od 120 do 150 tisíc pokuty.
Tenhleten Mach, takovej černej kluk od kriminálky, byl strach se na něj podívat, si to auto vzal a nakonec Emila taky odváděl.
Takže tuhleten Emil takhle dopad, říkám, v tom padesátem třetím mu bylo 48 let. Jo, byl to človíček takový drobnější, nesmírně tolerantní, ale energie měl v sobě, von to bylo jako tatínkovo bratránec, von tady měl školky, co narouboval, to všechno rostlo a von dával do výkupu stromky a s tím platil každý rok ty pokuty.
Z vězení se vrátil po čtyřech letech v roce 57, právě, když založili družstvo. Těšil se domů, měl tři malé děti, jenomže druhý den ho sbalili zas, to už ti špiclové, co tady byli, ti dva bratří.
No, prostě mu zakázali jihočeský kraj, musel se odstěhovat do Horažďovic do octárny, a když se chtěl oficiálně setkat se svojí manželkou a dětmi, tak se scházeli tady na té otáčce na trati za Katovicemi, tam byla tenkrát do roku šedesát hranice kraje.
Samozřejmě, že Emil svojí rodinu v noci navštěvoval, přišel zadem, ale před ránem se musel vytratit, aby ho tady ti špiclové neviděli. Počkali by si na něj a zavřeli ho znovu.
On dřel, byl hrozně pracovitej. On přišel v jedenáct hodin do hospody, lidi už odcházeli, platili, a v těch jedenáct se tak ti hospodáři scházeli, to bylo takové jako když se sejde velká rodina. A Samec, smál se na celý kolo, to byl dobrák, von zdravil už z dálky. A voni ho zavřou. Takový lidi zničili.
On měl takový nápady, jako kluk si to pamatuju, dneska by to už asi nebylo moderní, tak ještě než ho zavřeli, tak chtel stavět maštal v patře. Že tu starou maštal zvedne a dá dobytek do patra. A hnůj potom škrabákem shrabe, zatáhne za páku a hnůj spadne dolů, kde se hned naloží. Takovýhle on měl představy. A heleďte, on měl zakopaný dojičky, to mu všechno našli, traktorový ruchadlo, to mu všechno vzali, nejdřív auto, vazač a všechno.
Takže tam nastala taková situace, když umřel starej Samec, jeho táta, to bylo v devětapadesátým a to mu nějak krátce na to taky skončilo to jeho vypovězení, až skoro úplně před jeho smrtí, tak nedostal povolení na jeho pohřeb. My už jsme šli, to vidím jako dneska a tadyhle u špejcharu von jel na Pionýru a pohřeb šel tadyhle, tak voni mu to povolení teprv dali, tak to měli spočtený a on opřel o špejchar Pionýra a zařadil se s náma. Takový voni byli, že mu to povolení dali prakticky až na ten pohřeb, takže svýho otce mrtvýho vůbec neviděl. Jak to bylo dřív, že se lidi doma před tím pohřbem s mrtvým rozloučili.
Můj tatínek měl přísloví: "Komunisti, ty lžou, kradou a vraždí."
No lidi nevěděj vůbec, jak to bylo na vesnici. To takovej Slavík, ten první, co se říká u Martinů. Jel sem Kotrch, to byl takový stranický patron, dělal v JZD a zastavil Slavíka u Božích muk. "Tak co Františku, podepíšeš to JZD?" Slavík vytáh rozporku, vytrh krávu a hnal ho. On měl jen pár hektarů, takže to není tak, že bych mluvil jen za velké zemědělce. Když byl člověk pracovitej, tak nepotřeboval moc. Jenže ve čtyřicátým šestým jim všechno slíbili, bylo to zmanipulovaný a lidi jim dali hlas. Jenomže to byl ten hlas rozhodující. Já bych na tuhle dobu už radši nechtěl myslet.
Komunistů bylo 1 725 000. Registrovanejch. A dnes, kdyby šel každý k volbám, tak jich bude deset procent. Jenomže tenkrát, když někdo něco uměl, tak musel bejt taky ve straně, protože jináč by to nemoh dělat.


Buzerace

Pro mě končil život osmačtyřicátým rokem. A nejhorší život byl po osmačtyřicátým roce. Já mám doma napsanej list, aby, až umřu, aby naši věděli, co to bylo za strašnou dobu, protože oni nevědí nic. Učitelové jim to neřeknou, protože sami byli taky takoví. K nám chodil esenbák, chodil po dvoře, a dával za všechno pokutu. Nějakej Novák. To bylo pokut.
Spadnul balík slámy do maštale- pokutu. Hnojnice- pokutu. Ty vás hlídali, zemědělce hlídali na každém kroku. Já přišel z hranic, pohraničník, jako prověřenej, ale nebylo mi to nic platný.
Jo, to byli takoví ze stavení, kde bratr dostal hospodářství a von ho nedostal. Tak proti tomu stavu zemědělskýmu dostal nenávist, ještě větší, než ten nejchudší člověk. Třeba Sichingr. Dělal tajemníka. Přišel a řekl: "Budem přehazovat slámu. Máte schovaný obilí." No schovaný bylo, to víš. No já litoval maminku, já ji vzbudil o půlnoci a povídám: "Mami, dyk musíme sít a nemáme na semana, ty semana musíme dát někam zvlášť." Tak jsme měli takovou truhlu. Co my jsme se nadřeli, to víš, dobytek krmit bylo třeba.
A von přišel, že budeme přehazovat. "Zjednejte si lidi a tady mi podepište místopřísežné prohlášení, že nic nemáte." To víš, kdyby to našli... A tohle dělali s lidma takoví lumpové. Šmarjá, to byla doba.


Slušní lidé

Já mám moc hezkou vzpomínku na jednoho člověka, ani nevím, jestli je ještě živ. My jsme stavěli v Katovicích, co bydlí syn a tam proti nám bydlel a bydlí ještě pořád nějaký, já vůči němu nemám opravdu vůbec záští, nějaký Kutil.
V té době dělal krajského tajemníka pro průmysl v Budějicích. Byl to tenkrát kluk asi třicetiletej. No a teď, my jsme tam před ním začali stavět a on chtěl vidět na řeku a my tady překážíme. Tak se rozjela mašinerie, hned to bylo zastavený, celkem třikrát. Už jsme měli první patro hotové, když přišlo to třetí zastavení.
Bylo to v roce 1977, a tak jsem vzal ženu a děti do Budějic, povídám pojďte, zastavíme se na tom Krajským národním výboru, jak že to vypadá s tím naším pozastavením stavby. Byl na tom podepsanej nějakej doktor Šulista, tak přijdu, hledám doktora Šulistu a našel jsem ho.
Zaklepu, byl tam takový slabší chlapík, asi čtyřicetiletý a říkám, pane doktore, já jsem ten a ten a jakmile jsem mu řekl kdo jsem, otevřel dveře do vedlejší kanceláře a křičí: "Franto, pocem, sou tady ty lidi, co jim ten komunista závidí, že budou mít větší chalupu, než von". Takhle se někdo vyjádří na národním výboru v roce 1977.
Franta přišel a povídá, že heleďte, ještě to měsíc musíte vydržet, protože to upravujeme tak, aby ten Kutil na to nemohl. A opravdu, dostavěli jsme to a ten Kutil na mě potom nemluvil až do roku 1989. Když moje dcera začala v říjnu chodit na práva do Prahy, tak jí povídám: "Jitko, dej pozor, bude se to měnit. Kutil mě začal zdravit." Oni už to všechno věděli. No a dneska- "Nazdar, nazdar" a já taky "nazdar". On je z něj velký podnikatel.





Tento příběh sestavila v lednu 2008, na počest památky svého dědečka, jeho vnučka Marie Krejčová.
Proloženě jsou uvedeny citace z rodinných dokumentů a osobních zápisků Emiliána Samce.


ROLNÍK EMILIÁN SAMEC, KRTY ČP. 12, OKRES STRAKONICE

    Pohnutý životní příběh rolníka Emiliána Samce desetiletí proznívá v duších generací jeho rodu. Velká dodnes morálně nenapravená křivda zasáhla jeho i řadu generačních souputníků. Ačkoli současné generace převážně nemají tendenci vnímat dávná ponížení, nechť nejsou zapomenuta.
    Členové rodiny Emiliána Samce, manželka, dvě dcery, syn dlouhá léta nebyli schopni mezi sebou, neřkuli veřejně o těžkých prožitcích z období 50.let hovořit. Při sebemenší zmínce jen poznamenali: nemluvte o tom, je to pryč, tiše, ať někdo neslyší. Tak dobře a na tak dlouho se tehdejšímu režimu podařilo získat „respekt“. Snad až poslední léta uvolnila zámky z úst pamětníků a oni bázlivě vyprávějí.


    Zemědělský statek v Krtech čp. 12, prostorný statek s několikasetletou tradicí, podle vyprávění vystavěn šesti bratry Samci na pozemcích podél cesty mezi jinými statky.
    Ze štítu sýpky shlíží Ježíš Kristus, svědek minulosti, ochránce mnoha generací rodu. Dívá se a žehná.

    Emilián Samec narozen 14.5.1905 Krty čp. 12, manželský syn katolických rodičů rolníka Františka Samce a Aloisie rozené Šípové. Oženil se 26.11.1938 v chrámu páně ve Velkém Boru s Marií Makrlíkovou, dcerou katolických rodičů rolníka Václava Makrlíka z Jetenovic a Anny roz. Smíškové ze Svéradic.
Manželé navázali na zemědělskou činnost na statku v Krtech. V manželství se narodily čtyři děti: Emil 1939 (zemřel 1944), Marie 1944, Hana 1946 a František 1947.


Zemědělská činnost v 30. - 50. letech 20.st.

    Základem zemědělské činnosti Emila Samce v 30. - 50. letech 20.st. bylo pěstování obilí (žito, pšenice, ječmen, oves), brambor a vojtěšky při využití trávopolní soustavy - systému střídání jetelotravních směsek, které obohacují půdu dusíkem, s jinými plodinami. Neboli střídání obilí, nahnojení, brambor, vojtěšky. (Systém uvedl v 30. letech 20. st. v praxi sovětský pedolog Viljams Vasilij Robertovič.)
    Velkou péči Emilián Samec věnoval školkám ovocných stromů, expedoval množství ze semínek vypěstovaných a naroubovaných jabloní. Vlastnil velký ovocný sad s tradičními odrůdami jablek, ale také s hrušněmi a švestkami. Ovoce využíval na výrobu moštů.
    Neméně úspěšný byl v pěstování jahod, v plánu měl vybudování marmeládovny.
    Náruživě se věnoval včelaření s několika desítkami včelstev.
    Zřídil si vlastní kovárnu, kde koval svých většinou pět koní.
    Přes zimu navštěvoval mistrovskou školu, zajímal se o nové poznatky v oboru.
    Reálně zvažoval výrobu bioplynu z chlévské mrvy a rostlinných zbytků za účelem výroby elektrického proudu a vytápění. Odpadová hmota měla sloužit jako hnojivo na pole.
    Trochu pitoreskně působila touha hospodáře vyrobit z chlévské mrvy ještě zlato. To manželka Marie svým třem malým užaslým dětem s nadhledem vysvětlovala jako přílišné tatínkovo fantazírování.

Zásah shora

    Avšak jak se říká: člověk míní, Pánbůh mění. V 50. letech se v naší zemi, a v okrese Strakonice vskutku náruživě, úlohy „měnit“ chopili komunističtí budovatelé lidově demokratické republiky a měnili a měnili, hlava nehlava, seč jim síly stačily.
    Aby vyrovnali nedostatečné plnění plánu zemědělské výroby „novými“ zemědělci, stanovovali stále vyšší povinné dodávky soukromým zemědělcům.
V praxi se výše povinných dodávek často odvíjela od toho, jak se kdo místním činným orgánům zlíbil, a záměrně přesahovala hranici možností i jinými způsoby omezovaných soukromých zemědělců, až tito skutečně nebyli schopni dodávky plnit. Přišly na řadu osočování „vesnických boháčů“ ze sabotáže, falešná obvinění, pokuty, žaloby, procesy, odsouzení, věznění, znárodnění majetku, vystěhování, zákazy pobytu, urážky a ponižování.
    Koho by napadlo, že to vše zcela záměrně, s konkrétním cílem zlomit, pokořit a vykořenit pevnou skupinu obyvatel země, vlastníků půdy? Pro udržení moci je nutné nejsilnějších nepřátel včas se zbavit!
    V každé vsi bylo potřeba ukázat na nějakou oběť, odstrašujícím příkladem přimět dav k poslušnosti. Je to nemorální, ale účinné, každý má sám sebe rád. Běda, přimhouří-li někdo oko, stane se sám obětí.


Sabotér Emilián Samec

    V obci Krty byl „vybrán“ sabotér a neplnič plánu Emilián Samec.
    Do té doby úspěšně obhospodařoval asi 36 ha, k tomu ještě zpachtovaná pole, hodná žena, tři malé hezké děti. Že by snad někteří sousedé záviděli? Nebo snad jen plnili svoji budovatelskou povinnost? Nebo někoho těšila bolest druhého? Snad od všeho kousek.
    Pod záminkou zabití jednoho telete bez řádného ohlášení byl Emilián Samec dne 23.10.1952 zatčen a odvezen do vazby okresního soudu ve Volyni.
Jménem republiky jej dne 13.2.1953 Lidový soud ve Strakonicích odsoudil za dopuštění se trestného činu sabotáže podle paragrafu 85 odst.1 lit.a/tr.z. za
    a) neplnění dodávkové povinnosti
    b) nedodržení osevního plánu
    c) nedodržení plánovaného počtu hovězího a vepřového dobytka
    d) nevěnování dostatečné péče výmlatu
    e) zabití telete bez řádného povolení
k odnětí svobody na 5 let nepodmíněně, k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč, v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu odnětí svobody na 1 rok.
(Odsouzen tedy na 6 let, trest byl snížen o 2 roky velitelem lágru v Jáchymově za dobrou práci a dobré chování,)
Veškerý majetek obviněného propadl ve prospěch státu. Dále soud vyslovil ztrátu čestných práv občanských dočasně na dobu 10 roků a zákaz pobytu obviněného v kraji Českobudějovickém. Rozsudek byl uveřejněn, … aby veřejnost se dověděla o těchto škůdcích národa a aby ještě přísněji proti nim vystupovala a je odhalovala… Obviněný byl povinen hradit náklady trestního řízení.


Přesídlovací výměr

    Dne 9.3.1953 obdržela rodina od Okresního národního výboru ve Strakonicích přesídlovací výměr, kterým se rušil
dosavadní trvalý pobyt v obci Krty pro Emila Samce i jeho rodinné příslušníky
    manželku Marii Samcovou nar. 13.7.1915
    dceru Marii Samcovou nar. 11.10. 1944
    dceru Hanu Samcovou nar. 16.7.1946
    syna Františka Samce nar. 6.9.1947
    otce Františka Samce nar. 19.6.1875
a současně přidělen nájemní byt v obci Vikantice okres Šumperk.
Přestěhování mělo být provedeno do tří dnů od doručení.
    K tomuto z důvodu onemocnění manželky tuberkulózou, jejímu celkovému zhroucení a z důvodu podlomeného zdraví starého otce nedošlo a rodina zůstala doma“.
    Manželka Marie musela být z důvodu onemocnění dlouhodobě hospitalizována v nemocnici. Z tuberkulózy byla vyléčena, zůstala však po zbytek života slabá na plíce.
    Nejstarší dceru Marušku, která již chodila do základní školy, si vzala na starost babička Anna (manželčina matka), přestěhovala se na statek do Krt a k dědečkovi do Jetenovic se už nevrátila, zůstala zde pomáhat dceři, dožila se 95 let. Druhá dcera Hanička našla po dobu matčina stonání domov u otcovy sestry v Plzni a syn František u příbuzných v Hubenově.
    Po několika měsíční léčbě matka své děti „posbírala“ a vrátili se „domů“.


Žádosti o milost

    Emilián Samec i manželka Marie se mnohonásobně pokoušeli žádat o milost, o prominutí či alespoň zkrácení trestu, o obnovení soudního řízení. Tyto žádosti však byly zamítány jako předčasné nebo bezpředmětné.


Zákaz pobytu v kraji Českobudějovickém

    Po návratu z vězení žádal Emilián Samec, na základě naděje, kterou získal od komise pro podmínečné propuštění v Karlových Varech, Okresní prokuraturu ve Strakonicích o souhlas k pobytu v obci Krty a hospodaření na hospodářství svého otce. I tato žádost byla zamítnuta s vysvětlením, že nelze měnit původní rozsudek. Navíc bylo sděleno, že nevystěhuje-li se do tří dnů z kraje Českobudějovického, bude stíhán podle jakéhosi dalšího paragrafu. Našel si proto práci jako topič v Jihočeských škrobárnách v Horažďovicích, bydlel na ubytovně.
    Rodinu navštěvoval tajně, zhruba jedenkrát týdně. Byl hlídán policií, zda zákaz dodržuje. V rodině se vypráví, jak manželka svého muže uschovala před policií ve skříni v dolní sedničce, dveře přibila hřebíky. Dovnitř mu dala sekyrku, aby se mohl vysvobodit, kdyby ji policie odvedla. Jindy prý příslušník seděl celou noc v pokoji, kde spaly děti, na stole odložený revolver, a hlídal, zda táta poruší zákaz a přijde domů. Děti té hrůzné noci moc nespaly.
    Následovala žádost o milost do Kanceláře prezidenta republiky podpořená doporučením zaměstnavatele, vše marné.
    Rodina už nikdy nežila pohromadě, scházela se na hranicích kraje u Poříčí, tam to měli nejblíže. Děti s matkou přišly pěšky, otec přijel na mopedu, děti povozil, popovídali si. Děti s matkou odešly pak pěšky „domů“ a táta odjel na mopedu na podnikovou ubytovnu.


Žádost o milost o zrušení zákazu pobytu prezidentu republiky s. Antonínu Novotnému u příležitosti jeho zvolení do prezidentského úřadu.

V Horažďovicích dne 10.1.1958
Slavná kancelář p. Presidenta v Praze
Věc: Žádost o milost o zrušení zákazu pobytu.
P.Presidente.
    Podepsaný Samec Emil, dříve rolník Krty čp.12 okr. Strakonice, t.č. zaměstnán ve škrobárně v Horažďovicích dovoluji si vás u příležitosti převzetí tak velikého úkolu Vašeho úřadu uctivě prositi o udělení milosti o prominutí zbytku trestu a zákazu pobytu v dřívějším bydlišti, který končí v roce 1962, 23.října.
    Byl jsem odsouzen 13.2.1953 lidovým soudem ve Strakonicích na dobu 6 roků za nesplnění dodávek a trest ten mně byl zkrácen na podmíněné propuštění o 2 roky. Jako dodatkový trest mám na 10 roků zákaz pobytu v mém bydlišti.
    Nejedné se o žádný výslovný trest, je to pouze dočasné nápravné opatření.
    Rád bych se chtěl zase vrátit ke své rodině. Je mně 53 roků, nejsem již tak mladý a můj zdravotní stav je dosti otřesen, a proto nemohu vydělávat tolik, abych uživil svoji rodinu, a též po stránce bytové jsou jisté potíže.
    Mám 3 děcka staré od 9 do 13 roků a též otce starého 83 roků, který musí být ošetřován.
    Proto chtěl bych pracovat v J.Z.D. v mém dřívějším bydlišti, kde pracuje moje manželka. Je dost obtížné, aby moje rodina jezdila za mnou.
    Snad uznáte, pane prezidente, z hlediska lidskosti a po stránce sociálních otázek, že je třeba, abych jako otec měl bližší styk s rodinou.
    Trest můj byl zkrácen na podmíněné propuštění na základě dobrého chování a též že byl neúměrně vysoký, a i moje pracovní morálka byla dobrá. Proto Karlovarská prokuratůra tak rozhodla.
    Již uplynul delší čas od mého odsouzení a za celou tu dobu neměl jsem žádné přestupky proti daným nařízením. Je to důkaz, že jsem se řádně zapojil do normálního života. Proto prosím, aby bylo přihlíženo ke všem uvedeným okolnostem a byla moje prosba příznivě vyřízena. Za kladné vyřízení dovolím si předem poděkovat.
    Za trvalý mír s úctou             Samec, t.č. Horažďovice, škrobárna


Konspekt žádosti o rehabilitaci z roku 1968

V Horažďovicích dne 10.7.1968
Žádost: O rehabilitaci: Zrušení rozsudku a žádost o vrácení konfiskátů.
Ministerstvu spravedlnosti v Praze.
    Podepsaný Samec Emil dovoluje si žádat o přešetření ve věci odsouzení a konfiskace majetku. Byl jsem obžalován a odsouzen 13. února 1953 lidovým soudem ve Strakonicích na 6 roků nápravného zařízení. Zatčen jsem byl 23. října 1952. Trest mně byl snížen o 2 roky velitelstvím lágru za dobrou práci a dobré chování.
    Byl jsem odsouzen pro nesplněný kontingent a nedodržení osevního plánu. Jednalo se o přesetí několika ha vojtěšky, kterou mně uznali jako jetel, na který byl stanoven plán. Vojtěška je víceletá plodina a ani do toho nespadala. Vojtěšku jsem měl nasetu po všechna léta, poněvadž jsem měl málo luk, a proto, že mně několikrát provedli nucený výmlat a všechno obilí vzali i krmné, mně zůstal jen podřadný zadeněk. Byl jsem nucen sít tak, jak to bylo třeba. Byl jsem označen za neplniče, ovšem žaloba neuvádí, kolik jsem splnil, ale kolik jsem nedodal na celý předpis, ovšem ten si mohli napsat, jak chtěli veliký.
    Obhospodařoval jsem asi 35 ha, z toho bylo asi 14 ha mých a ostatní mého otce a sestry. Dodával jsem průměrně asi 100 q žita, 70 – 80 q pšenice, 60 – 70 q ječmene, asi 50 – 60 q ovsa a ostatní. Při nedostatku umělých hnojiv a pracovních sil byl to pro moji rodinu dost velký výkon. Přitom mně byly zadržovány vklady, takže moje rodina žila v nedostatcích.
    Jsem zaměstnán v Horažďovicích ve škrobárně a chtěl bych zase pracovat v zemědělství v JZD. Proto bych žádal, aby můj konfiskát, je sice v JZD, ale aby byl převeden na moje jméno jako přínos do JZD, abych se mohl stát řádným členem a vrátit se domů, to je v Krtech čp. 12, p. Katovice, okr. Strakonice.
    Při tom jsem měl různé nepříjemnosti, tak mně bylo zabaveno asi 30 q obilí, které bylo nabídnuto, ale nedodal jsem ho do stanoveného termínu. Musel jsem svážet semenný jetel, což bylo přednější. Jednalo se asi o 3 – 4 dni. Za to jsem dostal 40 000 Kč pokuty a ministerstvo spravedlnosti to zrušilo na 20 000 Kč a obilí proplatit. To se však nestalo, ale zabavili nám auto, tak jsem musel těch 20 000 Kč zaplatit a druhý den byla amnestie. To bylo za úřadování okr. před. Smolky ve Strakonicích.
    Dále mně byla dána pokuta za nějaké staré železo asi 50 kg a 2 stará válcová plátna, nezametená půda 100 000 Kč, úřadoval Mach, Fiala a další příslušníci bezpečnosti.
    Můj otec dostal 40 000 Kč pokuty, ten neměl s ničím nic společného. Na to nám to auto přece vzali, auto bylo napsáno na mého otce, kterému bylo asi 78 roků. Na ty pokuty přišla amnestie, ale auto odvezli do Strakonic na okres.
    Měl jsem koupené dojačky, povoleny ministerstvem, ještě byly v bedně a přijeli pro ně Fiala z Katovic, Krejčí a další příslušníci SNB ze Strakonic bez veškerého soudu.
    Dále mně přišli mlátit 3 krát dělníci ze zbrojovky, vždy asi 10 osob, dohromady nic neudělali, protože byla noc a neměli práci. Když něco namlátili, naplnili si tašky a ostatní odvezli do družstva. Mně za veškeré dodané věci byly zastaveny peníze. Brigáda si vyzvedla peníze ráno ve spořitelně, měli každý asi 30 Kč na hodinu, nebyly mně známé obnosy, které byly vyzvednuty z mého konta. Dirigoval okresní předseda národního výboru Láznička, okresní tajemník KSČ Strakonice Čadek, příslušník SNB Fiala. Všechny věci doprovázel důvěrník KSČ Krty – Hradec Fr. Holman, podepsal též obžalobu, ve které uvedeny nestoudné obvinění.
    Měl jsem ve školce přijmuto od krajského výkupu 2 000 kusů stromků vysokokmenů a 1 000 kusů polokmenů. Dodnes nevím, co se s nimi stalo. Pak jsem měl asi 20 tisíc pláňat k dopěstování, ty nechali znehodnotit, přerost a pálili to v JZD v prasečákách.
    Po mém zatčení dostala manželka příkaz k vystěhování, to byla úplná tragedie. Manželka se nervově zhroutila, byly 3 děti 3- 6 roků, otci bylo 78 a matce mé manželky asi 70 roků. Mám ke všemu opisy z národního výboru, mělo to být zničeno a nedopatřením se to dostalo mně do rukou.
    Věci, které proti mně uvádí obžaloba, nejsou pravdivé a jsou smyšlené. Jsem ochoten na vše odpovědět.
Proto bych žádal o příznivé vyřízení mé žádosti.
A znamenám se s přátelským pozdravem.
                Emil Samec


Dopis sestry Marie Raškové svému bratru Emilu Samcovi z roku 1968

    Plzeň 10.4.1968
    Milý bratře!
    Bedlivě sleduji všechny zprávy o rehabilitaci a výslovně na Tvůj případ jsem nic neslyšela, jen že budou rehabilitovat všechny nespravedlivě odsouzené. Specielně jmenují rehabilitace komunistů. Musí se vyčkat, až vyjde nový zákon o rehabilitaci, tak se to dá do chodu. Prozatím nikdo nic určitého neví, tak je zbytečné, abys se o to ucházel, nebo si dělal předčasně nějaké plány. Škod bylo napácháno tolik, že je nemyslitelno, aby to všechno stát nahradil, když jsme vlastně u „snědeného krámu“.
    Kolektivizace vesnice nepomine, a proto nemá smyslu, abys se tak intenzivně ucházel o vrácení polí, když stejně na nich sám pracovat nemůžeš. Nejdřív si musíš v nynějším zaměstnání dosloužit na nějaký důchod, myslím, že bude rozhodně vyšší nežli z JZD. Koukej si ušetřit nervy, zbytečně se nerozčiluj, nemá to žádnou cenu. Děti máš zaopatřené, Fanouš u Vás bydlet nebude a až se vrátíš domů do důchodu, tak si tam zařídíš, co tě bude bavit , práce budeš mít dost a můžete tam s manželkou být v klidu dobře živi. Nic Vám nebude scházet, jen je třeba si udržet zdraví a pevné nervy. Na ty, co Vám nikdy nic dobrého nepřáli, se ani nepodívejte. Boží mlýny melou a na každého jednou dojde.
    Zbytečně se neštvi, koukej se slušně obléci, abys vypadal jako kulturní člověk, a dej si také pohov. Na to jsi nikdy neměl čas. Co my to máme za povahu, že se pořád honíme za podnikáním a jiní lidé, když skončí zaměstnání, umyjí se, přistrojí a užívají odpočinku. Už Milouš (bratr Emila Samce a Marie Raškové) mně jednou říkal, že to není asi správné, když děláme všechno jinak, než jiní lidé.
    Je třeba si uvědomit, že když přijdou léta, tak dělat jen tolik, aby člověk nechátral a udržel si obstojné zdraví. Ty máš stále pilno, stále někam pospícháš a to není v pořádku. Pust všechny starosti z hlavy, ono to nějak dopadne, až přijde čas. Až vyjde zákon, tak se to dá do proudu a musíme doufat, že se křivdy napraví a do té doby se o nic nestarej. Rozhodně je to obrat k lepšímu, ale nežli se to lepší ukáže, dá to fušku, když máme tu hospodářskou situaci tak mizernou.
    Přeju celé Vaší rodině příjemné velikonoční svátky a máte-li fotky Vašich vnuček, tak mi je pošlete.
        Srdečně vás všechny zdraví         Rašková

N.B. Mám ještě tu Tvou knihu od Vaňka, stále ji pročítám. Opatřím ji. Kdybys ji potřeboval, napiš a hned bych Ti ji poslala.


Milost života

    Napravení křivd se Emilián Samec nedožil, zemřel po dlouhém boji s rakovinou 8.1.1970. Vedle mnohaletého vyrovnávání se s nespravedlností a lidskou zlobou, marného doufání v očištění osoby své i celé rodiny, zanechala zhoubné stopy na jeho zdraví i práce v uranových dolech v Jáchymově v rámci výkonu trestu.
    Manželka Marie Samcová onemocněla později astmatem, od 70. let pro bezdůvodnou šikanu okolí, která prakticky nikdy neustala, přestala vycházet z domu, stala se závislou na pomoci svých dětí. Dá-li Pánbůh, oslaví v tomto roce své 93. narozeniny.
    Rodina zažila nejen v 50. létech, ale i po dlouhá léta následující, mnoho ústrků, ponižování a utrpení, žila v nedostatku. Dětem bylo komplikováno a omezováno středoškolské vzdělání, i v dospělosti zažily diskriminaci při pracovním zařazení. Často se v rámci státního boje s třídním nepřítelem stávaly objektem sledování STB.
    V současné době všechny tři děti, Marie, Hana a František, žijí svůj život uprostřed svých rodin, dětí, vnoučat.
    František po roce 1989 navázal na zdevastovaném statku na zemědělskou činnost svého otce, vedle pěstování tradičních zemědělských plodin se věnuje plemennému chovu ovcí a chovu poštovních holubů.

    Ježíš Kristus ve štítě sýpky hledí a žehná. Před několika týdny se narodil Damián Samec.

Marie Samcová zemřela doma v Krtech dne 17.2.2009 ve věku nedožitých 94 let